9. den – Lochness

Dnes byl opět přejezdový den. Ráno jsme v kempu sbalili stále mokré prádlo a vyrazili směr ostrov Skye. Zastavili jsme se u jezera Lochness, o kterém se říká, že si místní museli vymyslet příběh o příšeře, jinak by sem nikdo nejezdil. A je to fakt, jezer mnohem hezčích jsme viděli už spoustu. Zastavili jsme u hradu Urquhart, na který, stejně jako na spoustu jiných, jsme se nechtěli podívat dovnitř, jen jsme si ho nafotili zvenku. Povedla se nám krásná fotka, na kterou jsme velice pyšní – je to záběr, na kterém je hned několik skotských symbolů – Lochness, hrad Urquhart, bodlák (což je symbolem Skotska), hory a zelené stráně.

Cestou jsme zastavili na několika vyhlídkách, přičemž jedna byla fakt zvláštní, jednak tam byl výhled na jezero, kde chybí spoustu vody (těch jezer je tu takových vyschlých hrozně moc) a druhak tam bylo spoustu kamenných mohyl, lidé je i během toho, co jsme tam byli, stavěli a fotili se u toho, ale význam neznáme.

Zastavili jsme se u hradu Eilean Donan (ani se nepokoušejte zeptat se nás, jak se to vyslovuje), kde jsme si dali kávu. Nevím, co mi ti Péťa udělal, ale celou dovolenou piju dvojité espresso a nechutná mi ani capuccino, mé oblíbené!!! Tady obzvlášť bylo vidět, jak je málo vody…

Když jsme šli k autu, měli jsme trošku problém ho najít. O to větší radost jsme měli při opětovném shledání!!!

Podařilo se nám ujet velký kus trasy, v podstatě jsme dojeli až k ostrovu Skye, kde plánujeme být několik dní. Našli jsme takový malý kemp, který funguje tak, že pokud si člověk najde místo, kam postavit stan nebo karavan, tak pak jen mezi pátou a sedmou zaplatí majiteli, ale žádná recepce tu nefunguje. Je to super přivýdělek, jednou za den umýt koupelnu a večer vybrat peníze… Dělá to takovej starej pán a nám to přijde děsně fajn. Hned, co jsme našli místo (v době našeho příjezdu tam jiný stan nebyl), jsme utíkali na nákup a pak pověsili naše stále ještě mokré prádlo, které tady na sluníčku krásně uschlo. Dali jsme si večeři, Péťa uvařil polévku, která nám přišla dost k chuti. Bohužel nás tady poprvé, co jsme ve Skotsku, obtěžoval hmyz, midges, pakomárci, kteří štípou, ale krev nesajou, takže jsme brzy zalezli do stanu.

Kolem desáté večerní nám přibyli sousedi – Češi. A v noci nám tu poprvé hodně moc pršelo.