7. den – Když ti vítr napne plachtu

Dneska jsme se rozhodli nasnídat se až cestou. Našli jsme si prima odpočívadlo s výhledem na pláž. Celou dobu nás tam obtěžovat racek, je jich tu fakt mraky moc…

Cestou jsme se zastavili ve městě Thurso, kde jsme si dali kávu a zákusek a jeli jsme dál na severovýchod. Hlavním cílem dnešního dne je nejsevernější bod Velké Británie. Čím jsme se blížili k Dunnet head, tím se objevovala větší civilizace, takže ubylo krásných hor, kopců obsazených ovcemi a naopak přibyla pole a i silnice začala mít oba pruhy.

Avšak k nejsevernějšímu bodu byla opět jednopruhá cesta, takže jsme se vyhýbání nevyhnuli. Zaparkovali jsme, otevřeli dveře od auta a Péťa tak tak zachytil papíry, které se vinou silného větru draly z auta. Chtěla jsem si dojít do kufru pro bundu, takže jsem otevřela kufr a už nestačila zareagovat – z auta vyletěly Petrovy plavky. A samozřejmě zamířily hned pod vedle stojící auto, pěkně doprostřed, aby to nešlo vytáhnout. Asi po pěti minutách nejen našeho smíchu se lehce posunuly, takže jsem si mohla lehnout na zem a zpod auta je vytáhnout.

Vše jsme důkladně nafotili, opět jsme natočili nějaká videa, na kterých kvůli větru není vůbec nic slyšet. Byla tam pěkná vyhlídka na ostrovy Orkneje. Při nastupování do auta jsme už byli obezřetní a nastupovali po jednom.

Pak už jsme se přesunuli k městečku John O’Groats, odkud začínají snad všechny běhy, které vedou od severu až na jih Británie a kde jsme se chtěli v kempu ubytovat. Sotva jsme vylezli z auta, už nám zase všechno vítr bral, naštěstí jsme ale vše včas zachytili. Postavit stan v tomto větru nebylo vůbec jednoduché. Díky tomu jsem ale vymyslela, jakého draka si vezmu na letošní Drakiádu, protože jestli to bude fičet stejně jako na John O’Groats, letos určitě vyhraju!!! 😀

Šli jsme se projít po okolí, až jsme skončili v malé restauraci (jedné asi ze dvou), kde jsme si dali večeři. Bylo to tam moc fajn, jednak jídlo super, prostředí moc pěkný, a taky nás tam nechali i po zavíračce, abychom si ještě mohli dat čaj. A měli trička s vtipnými nápisy, ten číšník měl na zádech: “I’m a waiter, what’s your superpower?” a dvě slečny pak nápis “Chocolate doesn’t ask stupid question”.

Jo a mám pro vás kvíz. Je to něco, co nás tady dost trápí a dosud jsme nepřišli na účel tohoto zařízení. Úplně všude tu mají umyvadla se dvěma kohoutky, z jednoho teče studená voda, z toho druhého hodně horká. Takže buď při čištění zubu jimi buď drkotám, nebo jsem spálená. Jediné, co funguje, je pustit oba kohoutky najednou a do dlaní nabírat vodu na střídačku, takže se hodně plýtvá. Naše otázka teda zní: K čemu jsou dva kohoutky a jak je používat?