6. den – Plážový den

Dnešní den byl zasvěcen plážím. Když už tu na nějakou písečnou narazíte, nestačíte se divit její kráse – čistý velmi jemný písek a téměř vždy útesy. První pláž, kterou jsme jen zahlédli z okýnka, byla hned ta u kempu, kde jsme spali. Rozhodli jsme se, že trošku změníme plán a vrátíme se téměř k Ullapoolu, než abychom jeli silnicí, kde se musíte neustále vyhýbat s protijedoucími vozy. Hned kousek od kempu jsme ale museli zastavit a pustit stádo ovcí, které obklopilo naše auto a jen pomalu se přesouvalo dál. Najeli jsme na širší silnici a frčeli směr sever.

Úzkým silničkám jsme se stejně nevyhnuli. Chtěli jsme se zajít podívat na údajně nejkrásnější pláž celého Skotska a možná i celé Británie, na Sandwood beach. Dostali jsme se do maličké vesničky, kde bylo jen pár domků, malé parkoviště a spousta ovcí, kterých je tu obecně hrozně moc. Vydali jsme se na pláž, která (a teď očekávám vaše zvolání “Cože???”) byla sedm kilometrů od toho parkoviště. Šli jsme tam navíc hladoví, protože než jsme dojeli do té vesnice, bylo 12 a my do té doby jen snídali. Takhle hladoví jsme došli na pláž, která je ale fakt nádherná. Je strašně moc dlouhá, je tu krásnej čistej písek, hodně jemnej, parádní útesy a bouřící moře. Strávili jsme tam asi 45 minut, pořád jsme něco natáčeli, fotili, utíkali před vlnami a divili se, kolik je tam vyplavených medúz. Petr zprvu litoval, že si nevzal plavky, ale silný vítr, obří vlny a medúzy na každém kroku ho přesvědčili, že by to stejně dobrý nápad nebyl.

Ačkoliv bylo hodně hodin a my stále nejedli, vydali jsme se zpět k autu. Ten kousek hned od pláže byl hroznej, muselo se jít do kopce po písku, byly tam jen úzké pěšinky, podél kterých rostla hodně ostrá tráva, která nepěkně píchala do nohou, navíc byly všude bobky od ovcí, takže zážitek nic moc. Pak už ale byla opět cesta zpevněná, vedla kolem domku, kde žil dříve poustevník, podél několika jezer, krásně průzračných, kolem vřesovišť a zatravněných luk.

Hned jsme nasedli do auta a vydali se k městečku Durness. Postavili jsme stan a vydali se na procházku po okolí.

Hned u kempu byly útesy, pod kterými byly další dvě pláže. Ty byly rozdělené výběžkem, takovým pidi poloostrovem, na kterém byla dřevěná konstrukce, aby se tam mohl člověk bezpečně podívat. Vypadalo to hrozně krásné, a ty výhledy! Opět následovalo spoustu videí a fotografií.

Rozhodli jsme se, že bylo už dost večeří na vařiči, a že je čas na pivo. Zašli jsme do místní hospůdky, dali jsme si pintu piva, každý jiného, ať můžeme ochutnávat. Petřík si dal k večeři domácí chicken curry s rýží, já neodolala a objednala jsem si jehněčí s bramborový  pyré (jak jsou všude kolem, tak jsem si říkala už několikrát, že na ně mám chuť a fakt to bylo výborný!!!). Během večeře jsme se s Peťou na sebe udiveně podívali, protože jsme zjistili, že všichni číšníci jsou Češi, bylo to fakt vtipný, takže když se nás pak v angličtině zeptal, jestli bylo všechno v pořádku a my mu v češtině odvětili, že ano, taky byl dost překvapenej.

Večer se nedá kvůli zimě sedět venku, takže si zalezeme vždy do stanu, kde buď dáváme dohromady blog, nebo plánujeme další den, díky čemuž chodíme spát hodně pozdě, tma opravdu přichází až po půlnoci. Navíc byla fakt zima, takže jsem se musela pořádně zachumlat, nevynechala jsem ani čepici.

A jen pro info – spím v tričku s dlouhým rukávem, přes to mám dlouhé tílko, na tom mikinu, čepici, dlouhé tepláky, teplé ponožky, a přesto je mi v noci zima. A nejhorší jsou rána, když ležím zachumlaná ve spacáku, je mi zima a vím, že jakmile vylezu ze spacáku a stanu, bude to ještě horší… Grrrrrrrr!!!!!!!!