Ráno jsme se, jako je již naší tradicí, probudili. Včera večer jsme se domluvili, že cestou zastavíme někde na snídani, z čehož kupodivu taky sešlo, takže hladoví jsme vyrazili na západní část pobřeží. Řízení se opět chopil Péťa, tak jsem se konečně těšila na výhledy, které nakonec žádné nebyly, jen samý les. Dorazili jsme do Inverness, který jsme chtěli jen objet a snídani si koupit na benzince, ale vinou zpožděné navigace jsme se ocitli v centru města. Takže jsme nakonec snídali v Costě, nakoupili v Marks and Spencer (celou dobu jsem plánovala, jak tam v Praze hned musím, protože co mají tady všechno na výběr, to prostě chceš! Já teda určitě…) a vyrazili směrem Ullapool.
Cestou jsme jeli kolem Bílého domu. Teda jakože jeho zříceninou. To si takhle žil jeden manželský pár na hradu poblíž jezera a manželce se ten hrad zdál děsně nóbl, takže jí manžel postavil dům kousek od původního hradu. Překvapivě je ten dům mnohem větší, než ten hrad, kterej má fakt divnej půdorys – má několik pater, ale zabírá děsně malou plochu. Paní nejspíš neměla v oblibě schody. Každopádně obojí je už zřícené, působí to ale hodně zvláštně, protože široko daleko vůbec nic není.
Ullapool je malé přístavní městečko se strašně zajímavou historií. Bylo to posledním městem, které vidělo několik tisíc lidí během emigrace (jednalo se o tzv. vyklízení vysočiny, kdy spoustu zemědělců muselo opustit své domovy, protože páni chtěli na pozemcích chovat ovce, spoustu lidí kvůli tomu přišlo o všechno a v důsledku toho nakonec raději emigrovali). Sedli jsme si na kávu a fakt nevím, co mě to napadlo, ale byla jsem tak unavená, že jsem začala zobat kostkový cukr, který měli v mističce na každém stole, takže po chvíli jsme se museli zvednout a jít dál, protože cukr zafungoval hrozně rychle a já už nebyla schopna v klidu sedět, musela jsem rychle ven. Prošli jsme se po pláži, došli zpět k Tescu, kde jsme měli zaparkováno, nakoupili ještě lavor, šňůru a kolíčky, ať máme jak vyprat, a vyrazili více na sever do kempu u městečka Clachtoll.
Do Ullapoolu byla cesta ještě v pohodě, ale jak jsme začali směřovat na sever, z krásné silnice se stala ulička, kam se vejde jedno auto a sem tam je vyhrazené místo na vyhynutí, tzv. passing place. Problém je, že se takhle můžete potkat v kopci a prostě jeden musí ustoupit a vycouvat.
Kemp se nachází u pláže, je hodně velký se spoustou karavanů. Postavili jsme stan a s dekou a svačinou jsme si na pláž sedli. Vzhledem k velké zimě se krom psů nikdo nekoupal. I my byli nabalení v mikinách. Chvíli jsme relaxovali, pak jsme si uvařili večeři, vegetariánskou verzi kuřecí Tikky s naanem (prostě indické jídlo), což bylo fakt divný.
Protože je tu opravdu zima, nějakých 15 stupňů, a cestování je náročné, měli jsme v plánu lehnout si už do stanu a sledovat seriál. Než jsem se ale dostala do stanu, seznámila jsem se s panem Bagetou, který s námi prý od zítřka cestuje. Ráno v M&S jsme koupili dlouhou bagetu, která se nám v autě zlomila. Péťa jí usadil na místo řidiče a ještě ke všemu jí připoutal, takže když jsem v autě lezla pro kartáček, hned jsem si pana Bagety všimla. Těším se zítra na snídani.
Zajímavostí je, že tu není noc. V 11 večer venku chodíme, jako kdyby bylo šest… Kupovat svítilnu bylo zbytečné.
3 reakce na 5. den – Ullapool