4. den – Up, up, up!

Dnešek bude zasvěcen výstupem na horu Mel a bučej (Meall a’ Bhuachaille), která se tyčí do výšky 810 m n. m. Plán byl samozřejmě úplně jiný, chtěli jsme na vyšší kopec, Cairn gorm, ale večer jsme se dočetli, že je s tím celkem obtíž. Je tam vybudovaná vlaková dráha, funicular, která má mezistanici a horní stanici. Pokud člověk vyjede touto dráhou na vrchol, nepustí ho ven, jen na takovou terasu a nebo do restaurace, zpátky se musí zpět dráhou. Nebo lze pro maximálně 20 lidí denně objednat zkušeného průvodce, který tě vezme na malou procházku. Dá se vyjet do mezistanice a jít dále na vrchol po vlastní ose. Zabraňují tak tomu, aby se jim po národním parku potulovalo tisíc lidí, takže pokud to chce člověk vidět, musí pěšky. Jde to jít i celé pěšky, ale je to dlouhá túra, takže jsme to zavrhli. Včera večer jsme se dočetli, že je dráha do 4. července mimo provoz. Takže jsme hledali alternativy. Měli jsme několik nápadů, kam se projít, ale rozhodli jsme se, že v parku zajdeme do infocentra a tam nám řeknou víc. Péťa tam zašel, dostal mapu a tip na výlet právě na horu Meall a’ Bhuachaille, cca 4 hodinovou túru.

Výstup byl celkem náročný, začátek byl super, hezká cesta lesem, ale po chvíli les skončil a my šli na přímém sluníčku, stromy tam vůbec nebyly, jen samé vřesy. Stín žádný, maximálně z mraků, kterých ze začátku moc nebylo. Těsně pod vrcholem nás dostihl pár se čtyřmi psy a jeden dost nepříjemně vystartoval, ale naštěstí neskousl. Na vrcholu jsme udělali strašně moc fotek a bavili se tím, že jestli máme někde potkat Čechy, tak jedině na vrcholu hory. Byla to skupina cca 10 lidí. Výhled byl krásný, samé hory a jezera. Překvapilo nás, že na protější hoře byly ostrůvky sněhu, protože teplo je tady fakt neskutečný. Všude, i při vstupu do NP jsou cedule, že je přísný zákaz ohňů z důvodu velkého sucha.

Cesta zpátky byla nepříjemná, prudké klesání a cesta nic moc, hlavně kameny, občas vyskládané do schodů. Navíc to bylo celkem dlouhé klesání, bolely nás z toho nožičky. Došli jsme ke kamennému domku, ve kterém dřív bydlel pasáček ovcí, dnes se tam dá ubytovat (člověk tam přijde, přespí, uklidí po sobě a jde dál), někdo už se tam akorát zabydlel. My šli dál zpátky k autu, kolem neskutečně průzračného jezera, cesta byla krásná a široká a hlavně v lese, takže jsme potkali spoustu lidí na kole i s kočárkem.

Už dříve jsme se domluvili, že po sestupu zajedeme do kempu se rychle vysprchovat, abychom mohli do města do Costy na kafe. Dá se tam totiž nabít telefon a my máme už všechno vybitý, než jsme ale došli k autu, dostala jsem skvělý nápad, vykoupat se v jezeře, kolem kterého jsme jeli. Převlékli jsme se do plavek a pádili k vodě. Bohužel byl kamenný břeh, tak jsme do vody vyrazili v sandálech, a ač jsme byli celkem od břehu daleko, vodu jsme měli po kolena, takže nakonec místo plavání bylo jen rychlé položení se do vody a pak už jsme se zase převlékli a jeli na kafe.

Po kávě jsme se rozhodli zajet do nedaleké vesničky, kde je most z roku 1717, udělali jsme pár fotek a jeli do kempu. Jsme utahaní, ale moc spokojení. 🙂