Ráno jsme posbírali všechny naše věci a co se nevešlo, to jsme narvali jinam. Na pokoji jsme nechali spoustu věcí k vyhození, jako jsou šampony, různé krémy a pumpičku. Šli jsme na recepci odevzdat klíče a zároveň jsme využili možnosti tam batohy nechat. Vyrazili jsme opět do Southern Cross Cafe na snídani, já si dala podruhé tradiční skotskou (jakože snídani, ne whisky), Peťovi tentokrát neunikly borůvkové palačinky s javorovým sirupem a šlehačkou. Protože zítra letíme v šest ráno a na letišti musíme být ve čtyři, musíme strávit noc na letišti a tudíž dneska to nesmíme moc přehánět.
Naší druhou zastávkou byl park uprostřed Edinburghu, kde dopoledne moc lidí nebylo, takže jsme si v klidu zabrali lavičku a dávali dohromady nejlepší okamžiky z dovolené. Ve 12 jsme se rozhodli, že je ideální čas na kafe s dezertem, takže jsme zašli do Costy, kde jsem vytáhla notebook a pokračovala v sepisování článků. Jsem jak nějaký spisovatel, vždycky si zalezu do nějaké kavárny, kde dávám dohromady cennou literaturu, hahaha. Bohužel jsme seděli úplně u stropu, takže tam bylo nesnesitelné horko, takže jsme celkem rychle zase odešli zpátky do parku.
To si to teda takhle vykračujeme parkem (tady jsem se asi na tři minuty v psaní zastavila a nebyla schopná z důvodu smíchu psát dál), když v tom (zase smích) najednou PLESK! ( 😀 😀 😀 5 minut smíchu a breku) Kde se vzal, tu se vzal, letěl kolem racek. A usmyslel si, že by byla děsná sranda plesknout Peťu křídlem do hlavy. Byla to fakt celkem šupa, asi tak vteřinu jsme nevěděli, co se stalo, ale pak jen racek proletěl kolem a my měli jasno. Opět jsme si vyhledali lavičku, kde jsem pokračovala v sepisování, načež si nás opět vyhlídl racek a přímo před nás si sedl a fakt dost dlouho nás jen pozoroval. Mizera, určitě to byl on a teď se Peťovi vysmíval… 😀 😀 😀
Asi ve tři jsme se rozhodli, že už máme hlad, a zašli jsme do KFC, což byla příhoda sama o sobě, protože to, jak se tam ty lidi chovali, to bylo neuvěřitelný. Všude binec, rozmatlaný omáčky po stole, všude poházený hranolky a i dojít si na wc byl horor sám o sobě (Peťa by mohl vyprávět, ale je to jen historka na vyžádání).
Po obědě jsme se prošli jednou z největších ulic v centru, občas zalezli do nějakého obchodu se suvenýry (nic nečekejte, je to všechno pro nás), až jsme došli k další Costě, kde jsme si oba dali dvojité presso s mrkvovým dortem. Zdrželi jsme se tu celkem dlouho, ale času máme pořád spoustu.
Kolem šesté hodiny jsme se shodli na tom, že bychom se mohli přesunout na letiště. Vyzvedli jsme si v hostelu kufry a nasedli na autobus. Cestou jsme si naposledy užívali jízdu vlevo, byla to paráda…
Na letišti jsme si našli místo hned vedle zásuvky, bohužel je tu ale celkem provoz, protože se tudy chodí do půjčoven aut, na autobus a tramvaj, ale naštěstí už moc letadel dneska nepřiletí, takže to snad nebude tak zlý. Koukali jsme, jak je to s odlety letadel, odlétáme v 6:00, jsme druhé letadlo ten den, co letí, takže já jen doufám, že letiště přes noc nezavírají, protože jestli jo, tak jsme dost nahraní. 😀 Možná si koupíme několik lístků do centra a zpět, abychom byli v teple. Pražské letiště je určitě mnohem pohodlnější a má na rozdíl od tohohle dobrou wifi, takže plán je wifi udolat a shlédnout několik dílů seriálu nebo film. No a nebo nastane druhá možnost a my tu usneme, což by asi taky byl celkem mazec, ale tak jako snad by se to nějak dalo. Upřímně doufám ve třetí možnost a to tu, že tu v klidu na letišti vydržíme až do rána, nebudeme unavení a krásně to letadlo stihneme.
Kačenka brečí při psaní dnešního článku
Jedna reakce na 21. den – Plesk!