Dle doporučení slečny z recepce jsme zašli na snídani do Southern Cross Caffee, což je kavárna, která velice nedávno získala ocenění jakožto nejlepší kavárna v Edinburghu. Dali jsme si pravou skotskou snídani, která obsahovala volské oko, dva plátky slaniny, klobásku, haggis (jo, zkusili jsme ho a je celkem dobrej), žampiony, fazole, bramborovou placku, grilované rajče, toustový chléb a máslíčko.
Z wikipedie vysvětlení, co je to haggis:
„Haggis je tradiční a zároveň národní skotské jídlo, jež jako součást slavnostního menu nesmí chybět u dvou nejvýznamnějších skotských svátků – Burns´ Supper (25. ledna – oslava narození skotského národního básníka Roberta Burnse) a svátku svatého Ondřeje (30. listopadu) – patrona Skotska. Základem jsou ovčí vnitřnosti jako srdce, játra, nebo plíce, ke kterým se přidává ovčí lůj, cibule, koření, sůl, ovesné vločky a někdy mletá ječná krupice. Směs těchto, ale i dalších ingrediencí se vaří (dle originálního receptu) asi jednu hodinu v ovčím žaludku.“
Protože jsme měli velký oči, objednali jsme si poté i zákusek, Peťa brownie se zmrzlinou, já wafle se zmrzlinou. Nakonec nám nezbývalo nic jiného než se odvalit zpátky na pokoj a chvilku si po tak náročné snídani oddychnout.
Když už bylo oddychnuto, vydali jsme se prozkoumat Edinburgh. Jako první mě Peťa zatáhl do obchodu s komiksy, což je super zážitek, tak nějak mě nenapadlo, že to fakt existuje a není to jen v Big Bang Theory. 🙂 Nejvíce nás zajímá tématika Doctor Who, což tam ale moc nebylo, takže jsme šli ven a vydali se k hradu.
Naprosto nás překvapilo obří podium, kolem kterého dokola bylo spoustu sedadel. Večer a zítra večer se tu koná koncert, což jako bylo fakt zvláštní, že to bylo fakt hned před vstupem na hrad a dokonce pod hledištěm bylo jen tak tak schováno několik soch. Celou cestou nám pršelo, ale na pokoj se nám nechtělo. Peťa už včera básnil o kopci asi tři kilometry vzdušnou čarou od centra, ze kterého je výhled na město, moře i skotskou vysočinu. Cestou jsme narazili na několik dalších geekovských obchodů, nejvíce nám ale učaroval ten, který měl ceou jednu stěnu věnovanou Harrymu Potterovi, takže jsme tam byli asi půl hodiny, prohlíželi si všemožné hůlky, viděli jsme Nimbus 2000, hodně různých hrníčků, které samozřejmě strašně moc potřebujeme a spoustu dalších artefaktů.
Začalo pršet, spíš ale silně mrholilo, takže jsme navlíkli bundy a vydali se na kopec, jehož vrchol byl bohužel v mracích, takže jsme se rozhodli si to jen obejít, nicméně stejně jsme nakonec nabrousili ke kopci a dostali jsme se do mini údolíčka, ze kterého vůbec nebylo znát, že se nacházíme v hlavním městě Skotska. Nakonecjsme došli k „dolní“ vyhlídce, úplně na vrchol se nám nechtělo.
Vrátili jsme se zpátky do centra a na mou žádost se šlo opět do Wings, kde jsme zkusili nové příchutě, které nám tentokrát hodně chutnaly. Peťa zkusil kouřovou BBQ omáčku s javorovým sirupem, já teriaki a česnekovou omáčku (black magic) a bylo to naprosté bingo chutí. Když jsme už měli před sebou jídlo, přišli tam posedět tři mladíci (byli starší než my) a jeden že chce zkusit výzvu, což je 6 kusů kuřecích křídel s extrasupertrupermegamonstrózně pálivou omáčkou (já měla včera pálivost 2 a myslela jsem, že to nedám, tohle mělo pálivost 11). Musel podepsat papíry, že je zdravotně v pořádku a po nějaký době mu to přinesli. Musel to jíst v rukavicích, což bylo dost vtipný a někdo od vedlejšího stolu mu popřál hodně štěstí. Týpek snědl dvě sousta a už byl totálně celej zpocenej, všude mu to kapalo, fakt děs, nicméně statečně pokračoval. Vzdal to po druhém kousku, že se to prostě nedá. Bohužel, tím, že to vzdal, ztratil možnost dostat se na zeď slávy, což je kupodivu velká zeď plná spoutu fotek lidí, kteří výzvu dokončili. Good for them.
Pak už byl večer, takže jsme si zalezli do pokoje, kde nás čekal velký úkol – zabalit všechno do velkého kufru, malého kufru, batohu a batůžku. Sotva jsme ted kufr zavřeli, takže jsem fakt nevěřila vlastním očím, když tam Peťa nakoukal další tři trička a spoustu ponožek.
No a tím vlastně spěje naše dovolená ke konci. Sice máme přijet až v neděli, ale nikde už ubytování zařízené nemáme, protože musíme být ve 4 ráno na letišti, takže to nemělo cenu nikde zařizovat. Plán pro zítřek – neunavit se! 🙂
2 reakce na 20. den – Edinburgh