Rozhodli jsme se udělat si konečně výlet do města a vyrazit do Glasgow. Nasedli jsme do našeho autíčka a jeli směr Stirling, kde jsme si v Tescu koupili kávu (těsně před Tescem je kruhák, kam jsem „vjela“ do cesty jinému autu. Vjela je v uvozovkách proto, že jsem tam vjela ve stejnou chvíli jako člověk o 90 stupňů dál a on to nějak nemohl rozdejchat, takže na kruháku schválně hrozně zrychlil, aby mě vůbec dohnal a pak celou dobu troubil, takže juhůůůůů, první řidič, kterýho jsem tu vyf*kovala. 😀 Blbec…)
Cesta do Glasgow vedla po dálnici, což mě poněkud znervóznělo – chápete, celou dobu si tu jezdíme úzkejma silničkama, občas prostě musíme jet krokem, abychom tu ovci nemuseli mít k večeři, a najednou pět pruhů. Nepamatuju si, zda jsem Vám už psala, jak tu fungujou sjezdy z dálnice, jestli jo, přeskočte na další odstavec. Tak tady, když člověk sjede z dálnice, zavede ho to na kruhový objezd. A ten není malý, ale vede vždy přes dva mosty křižující dálnici. Takže to nejsou kruhové objezdy, ale oválné objezdy. A vždycky je tam minimálně šest cest, takže než jsme se v tom vyznali, byl to celkem mazec a dokonce se nám i stalo, že jsme to museli vzít po druhé. Typicky vždy, když jsme se vymotali z tohoto objezdu, dostali jsme se na jiný, vícepruhý. Do nich se musíte zařadit ještě předtím, než na něj najedete. V naprosto vyjímečných situacích jsou jednoproudé, ty jsou v pohodě. Nejčastěji jsou dvouproudé, takže se předem řadíte, jestli (doleva a rovně) nebo do prava. No a pak jsou tu tříproudé, kde prostě každý výjezd má svůj směr. Jo a lahůdka na konec, chcete-li na kruhovém objezdu zahnout do prava, musíte ještě před nájezdem dál pravý blinkr, projet ten třičtvrtěkruh a ačkoliv to bliká doprava, zahnete doleva. Masakr…
Glasgow je posedlé kruhovými objezdy, takže než jsme se dostali do parkovacího domu, byl to fakt mazec, ale nakonec jsme to bez jediné újmy na zdraví zvládli. Vydali jsme se do centra města, což jsou dvě rušné třídy lemované samými obchody. Vydali jsme se průvodcem doporučenou trasou kolem galerií, několika náměstí a muzeí, včetně muzea svatého Munga (milovníci Harryho Pottera zaplesali radostí). Cesta byla zakončena stoupáním do kopce ke katedrále.
Na tuto katedrálu jsem si dovolila vyhradit celý odstavec. Jedná se o budovu, jejíž většina pochází z 15. století. Nicméně okna jsou zdobena mozaikami z 20. století vyjadřující stvoření světa a apoštoly. Uvnitř chrámu panuje přítmí, stěny jsou tmavé, vše je takové ponuré. Podle průvodce se ale nejzajímavější část katedrály je dolní chrám, do kterého se musí sestoupit po schodech. (A teď z dovolením cituji průvodce:) „Houština sloupů tu vytváří velmi působivou atmosféru kolem hrobky sv. Munga, který tu v 5. století založil řeholní komunitu. Hrobka byla ve středověku významným poutním místem srovnávaným i se samotným Římem.“ Paráda, říkáme si, to bude něco hodně na úrovni. Jako takhle, vše, co průvodce sliboval, tu bylo. Domnívám se, že průvodce nečekal, že se zrovna v tom spodním chrámu nachází výstava Lega.
Takže jsme se mohli pokochat jak významnými stavbami (to by ještě šlo), různými výjevy jako je bičování otroků při stavbě pyramidy (o-o-oukej), ale největší dominantou toho všeho byl podvodní svět – ryby, želvy, hvězdice, vše doplněno zvukovým záznamem šumící vody. Koukali jsme na to jak blázni, nechápeme, jak to vůbec mohlo projít. A bonbonek navrch – vstupné bylo zdarma, yeah!
Glasgow nás nijak moc neoslovilo, ale co jim teda musíme uznat jsou kresby na budouvách, jsou naprosto úchvatné. No a já, jakožto velký fanoušek seriálu Doctor Who, jsem fotila skoro každou policejní budku. 🙂 Škoda, že všechny se k něčemu využívají – v některé se prodává káva, jinde falafel, pak je tam bankomat, … všechno možný, ale na žádnou prázdnou hezkou jsme nenarazili…
Na oběd jsme si zašli do průvodcem doporučené hospody, dali si burger a opěr se podivovali tomu, že fakt dostanete jen housku a v tom maso, kdežto salát, rajče, okurka a dresingy máte na talíři či v lahvích na stole. Bohužel jsme autem, takže pivo vynecháváme. Následovala cesta zpátky, procházení krámů se suvenýry, objednávání kávy to go (stále se smíchem vzpomínáme na Český Krumlov a nápis “Trdelník to go”), nasednutí do auta a opět nájezd na dálnici. Tentokrát nás čekala objížďka, se kterou naše navigace nebyla srozumněná a každou chvíli mi diktovala, kde to mám otočit. Takže jsme jí vypli a sledovali ukazatele, které nás na dálnici v bezpečí dovedli.
Dojeli jsme do Stirlingu, kde jsme si nakoupili večeři a další víno (pijem co a dokud to jde) a dojeli do kempu, kde jsme se najedli a celkem brzy zalezli do stanu.
Suvenýr (kšandy)