Protože se nám v kempu moc nelíbilo, rozhodli jsme se, že se přesuneme zpátky ke Stirlingu. Cesta ale jednoduchá nebyla. Kousek od kempu je soutěska, kterou jsme chtěli vidět, ale zrovna ta nejdůležitější cesta byla uzavřená, takže jsme se hrdinně vydali na objížďku. Takže hezky úzkou cestičkou, kolem statku, skrz vesnici no a byli jsme tam, kde jsme začali, takže jsme se tentokrát řídili cedulema a tak nějak tam dojeli.
Soutěska Finnich Glen se nachází kousek od silnice, takže jsme tam hned byli, ale přímo dolů k vodě jsme již nešli, bylo to moc strmé. Pod námi nicméně ve vodě byla velká skupina kluků, kteří ve vestách provozovali kaňoning, takže jsme si to vyfotili a šli zpátky k autu.
Rozhodli jsme se vrátit zpět do prvního kempu, ve Stirlingu jsme se stavili na nákup a mazali se ubytovat. Paní na recepci Péťu poznala, což bylo dost milé. Schválně jsme zaparkovali poblíž stolu, abychom nemuseli zase sedět na dece. Šli jsme si pak postavit stan a než jsme ho postavili, přímo vedle toho stolu se dva chlapi se sedmi dětmi rozhodli postavit stan a stůl nám zabrali. Hned za stanem je ale kryté posezení, tak jsme ho zabrali pro sebe my. No a oni teď schválně zaparkovali auto co nejblíž k nám, aby nás odsud vykopali, protože je nám jasný, že ty děti chtějí být pod přístřeškem. Jsem sama zvědavá, kdo jako první povolí. 😀
Nakonec povolily děti a šly si hrát do lesa. My jsme v klidu naplánovali, co nás ještě čeká. Celou dobu nás rušil býk, který pořád bučel a tím lákal více lidí, kteří si ho natáčeli, takže o to víc bučel a tohle trvalo asi půl hodiny, než to lidi přestalo bavit a nechali býka býkem. Nadešel čas naší večeře, hned první den jsme nakoupii hodně jídla a stále nám tam zbývalo jedno – Mac ‚n‘ cheez, těstoviny se sýrem. Uvařili jsme i v ešusu těstoviny, pomocí víka od ešusu je slili, dali zpátky na oheň, přidali máslo, mléko a sýrovou směs, vše zamíchali a pak už nám jen zbývalo sníst ten hnus… Fakt nic moc… Na to, jak jsem se na to těšila, tak to bylo velké zklamání. Naštěstí jsme k tomu měli vínko, takže to bylo aspoň veselé 🙂
Po večeři jsme se rozhodli udělat si miniprocházku lesem za kempem, ten kemp leží u paty velkého a skalnatého kopce, hned za plotem se to zvedá strmě vzhůru. Nadšení mi vydrželo jen chvíli, už mám toho chození do kopců fakt plný zuby, takže jsme nakonec jen šli po vrstevnici, došli nad hřbitov, vedle kterého se konal fotbalový zápas, takže jsme se tam chvilku zdrželi, ale pak už jsme frčeli zpátky ke stanu.
Večer proběhlo tradiční sledování seriálů, máme momentálně rozjetý tři a to jsme už čtvrtej dokoukali… Díky za wifi v kempech. 😀