Včera se nakonec pub konal! 🙂 Byl to takovej malej bar, kde přišla servírka, řekla nám, že chodí jen pro objednávky jídel, takže jsme si u ní objednali, šli na bar a tam jí řekli, že chceme dvě piva – nechápu… Protože porce byly obří, šli jsme se ještě projít k malému přístavu.
Ráno bylo super, spát v posteli je prostě paráda. V klidu jsme se sbalili a vyrazili zpět na pevninské Skotsko, kolem míst, kudy jsme už jeli, jiná cesta tudy nevede, jen tu jezdí přívoz, kterej byl obsazenej (prokaučovali jsme on-line rezervaci). Naším cílem je dojet pod horu Ben Nevis do údolí Glen Nevis. Cesta byla dlouhá, necelých 200 km, ale opět ze začátku jednocestné silnice, prudké kopce, nepříjemně úzké silnice, do toho oběd atd, takže než jsme dojeli, celkem to trvalo.
Ubytování jsme měli rezervované v malinké chatičce, která připomínala zvenku pásovce. Uvnitř to bylo parádně vymyšlené, škoda, že se tam nevešla sprcha a wc, to by to bylo už úplně skvělý.
Rozhodli jsme se, že si uděláme ještě výlet na železniční viadukt známý z filmů o Harry Potterovi. Věděli jsme, že tudy jezdí parní lokomotivy, ale přijeli jsme v čase, kdy jela jen obyčejná souprava, na parní lokomotivu bychom museli cca dvě hodiny čekat. I tak to byl pěkný výlet. Cestou tam mě navíc oslnilo protijedoucí auto, blikalo jako upozornění, že tam měří policajti. Asi vypadáme s tím tintítkem jako piráti silnic. B-) A měl pravdu, ale tady to mají tak vytuněný, že ani nevylezou z auta, ale otevřou si vzadu okýnka a tím měří, prevíti! Jsem fakt moc zvědavá, kolika přestupků jsme se již dopustili.
Cestou zpátky jsme si naplánovali zítřek. Péťa moc touží zdolat Ben Nevis, což mě fakt jako nebere, ta hora má přes 1300 metrů a vychází se z výšky 50 metrů, takže fakt se to celý stoupá. Večer se Péťa sbalil s tím, že vstane brzo a po nějakých těch 5, 7 hodinách mě vykope z postele. Já se ale nedám!!!
Jedna reakce na 14. den – Viadukt