12. den – Zahrada a pláž

Ráno jsme se sbalili a opustili fajn místo, ubytování ve vigvamu outdoorové společnosti WhiteWave. Jeli jsme opět přes Uig, do města Dunvegan, kde se nachází stejnojmenný hrad. Péťa usoudil, že je na čase, abychom konečně něco navštívili, takže jsme si za 12 liber každý koupil vstupenku do zahrad hradu. Neříkám, že to nebylo pěkný, ale z botanický bych asi měla větší radost… Co mě ale velmi pobavilo a potěšilo, že jsme na zahradě objevili sluneční hodiny. Samozřejmě bylo pod mrakem, takže jsme z toho nic nezjistili, ale velice jsme ocenili odvahu toho, koho napadlo je sem instalovat.

Součástí zahrady bylo i několik vodopádu, nejspíš nejhezčích věcí na tomto místě. Omlouvám se všem ekoteroristům, ale prostě mě neudělá radost pohled na dvacet rododendronů. Hrad je situovaný na břehu moře, které ale bylo celkem dost daleko, přemýšlíme, zda jako může takhle vyschnout i moře, ale bylo celkem dost jasně vidět, kam (normálně) voda dosahuje. Sedli jsme si na hrázi a chvíli relaxovali. Začíná se na nás únava projevovat, je to fakt hodně náročné.

Po návštěvě zahrady hradu Dunvegan jsme dojeli zpátky do města a zašli si na oběd, bohužel ale měli všechno buď s rybou, nebo s nějakou potvorou z moře vytaženou, takže jsem skončila s kuřecím curry a rýží. Je fakt zajímavé, jak mi to na Bali chutnalo a měla jsem tam na to chuť, tady ale vůbec…

Po obědě jsme se rozhodli vydat se na nedalekou pláž Coral Beach. Od hradu k němu vedla zase jednoproudá silnička, na jejímž konci bylo parkoviště, odkud se dalo na pláž dojít, ale to parkoviště bylo dost plný, takže jsem to na férovku strčila před ceduli přísného zákazu parkování z důvodu vjezdu do statku. Pochopitelně jsem to dala tak, aby se dalo projet, ale tak od té cedule jsem byla tak dva milimetry.

Na pláž vedla moc pěkná cesta, podél pobřeží. Po nějaké době jsme spatřili krásně čistou, bílou pláž. Písek byl hodně jemný a opravdu převážně tvořený drcenými korály a mušlemi. Vylezli jsme na vedle stojící kopec, abychom se mohli pořádně porozhlédnout, opět jsme si sedli na zem a relaxovali.

Z Dunveganu jsme se vydali směrem Carbost, malé město s jedinou palírnou whisky na ostrově Skye. Projeli jsme kolem bez většího povšimnutí s tím, že se sem zítra podíváme. Ubytováni jsme v hostelu Skyewalker, asi pět kilometrů od palírny. Je to naprosto super hostel, hrozně dobře zařízenej (kuchyň hlavně), kde jsme sice ubytovaní v maličkém pokoji, kde ani nemáme vedle sebe postel, ale je tu palanda, dvě poličky a víc se nevešlo, což nás celkem vyvedlo z míry, nějak jsme si zvykli, že všechno máme v autě a kdykoliv si pro to jen dojdeme před stan, takže jsme nějakou dobu bezradně stáli u auta a nevěděli, co si s sebou sbalit.

Večer jsme si udělali večeři a otevřeli lahev vína, kterou jsme celkem rychle zdegustovali. 🙂 Taky za námi přišel majitel popovídat si, odkud jsme a tak a každému nabídl malého panáčka. Navíc jako Češi jsme dopadli v hodnocení dobře, byl i v Praze a byl z ní a z Čechů nadšen. Díky vínku se nám usínalo dost snadno. Jo a taky díky tomu, že tohle byla první noc, kdy jsme spali fakt v posteli  (já vím, radovala jsem se už dva dny zpátky, ale to byly jen takový divný měkký matrace na prknech a spali jsme pořád ve spacáku, kdežto teď máme peřinu!!!).

A bonus navíc, můžeme si zdarma udělat horkou čokoládu a to už se vyplatí! Jo a taky, je tady venku tyč, na tyči je provázek a na provázku míček. Jsou k tomu dvě pálky. Zná někdo, jak se to jmenuje a hlavně jak se to hraje? My se prostě s tím jen snažili trefit toho druhého a děsně jsme se u toho zasmáli.

Navíc hláška dne: (Než to napíšu, tak musím vysvětlit, že všude tady v hostelu jsou nápisy a celkem dost vtipný. Dneska mě úplně nejvíc pobavil tenhle a budu se tím řídit :D)

Can’t dance? Just write your name in the air with your bum. That’s it! You got it!! (Neumíš tancovat? Prostě piš ve vzduchu zadkem svoje jméno. A máš to!) 😀