11. den – Den, kdy jsme nic neviděli

Ráno jsem se nemohla dostat z postele, protože chápete – postel!!! Neuvěřitelnej vynález… Chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že tu prostě zůstanu, ale nakonec jsem byla z postele vykopána. Dneska máme v plánu hned několik zastávek – hrad Duntulm, skalní útvary Quiraing, vodopád a útesy Kilt rock and mealt falls a nakonec Old man of Storr.

Duntulm, aneb jak mu familiárně říkáme dunťululum, byl kousek od silnice, došli jsme k němu styl baletka (bylo tam spoustu ovcí a tedy i hodně bobků), nicméně byla kolem něj závora, že je to tam hodně nestabilní a jít se tam nesmí, takže jsme to po pár fotkách otočili a jeli dále jednomístnou cestou kolem severního poloostrova na ostrově Skye. Cestou nás překvapilo několik autobusů, jednak spoustu turistů a druhak normální MHD, každou chvíli tu jsou fialové zastávky.

Druhou zastávkou byly skalní útvary Quiraing. Vyjeli jsem naším prťavým autíčkem až kamsi na obr kopec, výhoda je, že se všude vejde. Zaparkovali jsme, oblékli se i do bund, protože jsme byli v mracích, ze kterých pro jistotu rovnou i pršelo, takže jsme byli po chvíli úplně mokří, naštěstí ale ne promočení. Moc jsme toho neviděli, ale nevzdávali jsme to! Šli jsme pořád dál, pak jsme podle mapy odbočili z hlavní cesty a vydali se stoupat do krpálu, kde by měla být super vyhlídka a měli bychom vidět hned několik skalních útvarů, nicméně z důvodu mokré cesty a spousty kamenů, které se s námi sesouvali, jsme to otočili, vrátili se zpět na hlavní cestu, chvíli po ní šli dál, ale po dalších asi deseti minutách chůze, kdy nám sice přestalo pršet, nicméně jsme stále neviděli dál než na deset metrů, jsme usoudili, že to nemá smysl a šli zpět k autu. Jediný skalní útvar, který jsme “viděli”, bylo vězení – dvě věže, ale víc vidět nebylo. Jinak tam bylo spoustu dost příkrých srázů, které tu cestu dost okořeňovaly. U auta byl malý kiosek, dali jsme si tam každý cheese beef burger (jo, to beef = hovězí tam být muselo, jinak bychom dostali ovčí) a pak ještě kafe, které ale bylo instantní, fuuuuuuuuj!

Posunuli jsme se dál, najeli konečně na silnici, kde se vedle sebe vejdou dvě auta a jeli směrem Old man of Storr. Cestou jsme zastavili u Kilt rock and mealt falls, takže skály, která vypadala údajně jako kilt (já jsem si toho teda nevšimla) a malého vodopádu. Malého ve smyslu toho, že bylo málo vody, jinak to padalo z celkem pěkné výšky rovnou do moře. Bylo tam hrozně moc turistů, hlavně asiatů, takže jsme tam byli jen chvilku a jeli dál.

Zastavili jsme na parkovišti u Old man of Storr, což je hora, kde těsně pod jejím vrcholem je několik stojících kamenů. Zapoměla jsem už předtím napsat, že jsme s Peťou přišli na vlastní určení zdolané výšky – určujeme to v násobcích Řípu, takže tento výšlap byl jeden a půl Řípu (předtím, jak jsme se škrápali v národním parku během 4. dne to bylo dva a půl Řípu), což sice není tak moc a já tomu nevěřím, že je to tak málo, ale každopádně jsme šli pořád jen do kopce, nakonec jsme opět skončili v mracích. Když jsme byli přímo u Starého muže, tedy toho největšího vztyčeného kamene, začalo tak strašně moc foukat a tak moc bylo mraků (viditelnost jen pár metrů), že jsme to raději otočili – už takhle jsme se museli vyhejbat kamenům, které padaly z vrcholu hory (jooooo, i my jsme viděli rolling stones – všichni dávají na fb fotky, jak na nich v Praze byli), hodně to klouzalo a moc jsme toho neviděli. Dalším důvodem bylo, že jsme nemohli trefit cestu, podle GPS jsme na ní byli, ale neviděli jsme, kam dále vede, a věděli jsme, že jsou tam strmé stráně a i přímo útesy, které se nedají nijak sejít, ale musí se obejít, takže jsme to prostě otočili a stejnou cestou šli zpátky. Takže vlastně jsme opět nic neviděli. 🙂

Cestou dolů jsme vymýšleli, co všechno si necháme patentovat, takže až někde uvidíte někoho s trekovými holemi, které by zároveň byly stativem na foťák, chytaly by wifi a ještě to byla také selfie tyč, víte kdo to vymyslel. 😀

Jo a taky jsem tam měla básnickou chvilku, protože jsem si vzpomněla, že těsně před Old man jsem se bavila s nějakým klukem, který se ptal, jestli jdeme až nahoru, a když jsem řekla, že je to v plánu, tak mi popřál hodně štěstí, no a protože to nakonec nevyšlo, tak jsem vymyslela následující blbost:

We tried,
We failed.
Our mood
still great.

To určitě je tím, že teď čtu v angličtině Romea a Julii. 😀

Někdy v osm večer jsme dorazili do města Portree, největšího města ostrova, s 2500 obyvateli. V Coopu jsme koupili večeři, hned na parkovišti si ty sendviče snědli a vyrazili zpátky k ubytování, čímž jsme uzavřeli okruh severním poloostrovem ostrova Skye. 🙂