1. den – Čekání, jízda vlevo a tisíc kruháků

Dnešním dnem začíná naše svatební cesta, hurá! 🙂 Večer před odletem opět nestíháme, ale bez toho stresu by to nebylo ono. Ráno v šest budíček, čtyři hodiny spánku musí stačit… Na letišti jsme hodně brzo, navíc se na přepážce dozvídáme, že letadlo bude mít minimálně hodinu zpoždění, takže se jdeme nasnídat. Po snídani už procházíme kontrolou pasů, vše OK, ale do odletu stále daleko, proto hledáme útočiště. Poskytlo nám ho zákoutí s Karlovým mostem, což nás velice překvapilo, nečekali jsme, že ho někdy přesunou… :-O

Karlův most na letišti

Hodinu po tom, co mělo letadlo odletět, nám teprve otevřeli bránu, dalších 45 minut jsme ještě čekali po kontrole zavření v místnosti bez wc. Letadlo už dávno přiletělo, ale nikoho ven nepustili, takže ani dovnitř nemůžeme. Když už jsme konečně nastoupili do letadla, trvalo minimálně dalších 30 minut, než jsme skutečně vzlétli. Poslední časový úsek si moc nevybavuju, neboť jsem po oznámení, že budeme opět čekat, i hned usnula, což už se stává takovou tradicí, že sednu do letadla, usnu a probudím se těsně před startem. Výsledkem každopádně jsou skoro tři hodiny zpoždění. Pozornému čtenáři neunikne, že tam mám cca 45 minut navíc. Tak vážení,  oněch 45 minut jsme strávili v Edinburghu v letadle zavření, jelikož naše letadlo poslali někam do zóny, kterou teprve staví a oni ani nevěděli, jestli máme nastoupit do autobusu, nebo nás můžou poslat přes imigrační na tom novým terminálu, kde na celé letadlo byli nejprve dva, později pět kontrolorů, takže fakt děs a další čekání.

Hned po vyzvednutí kufru (ano, dost se za to stydím, ale cestujeme s kufrem) jsme spěchali do půjčovny pro auto. Již předem jsme si objednali třetí kategorii velikosti vozu, konkrétně komfort, ale takovýho prcka jsme opravdu nečekali 😀 Fakt nás kromě nákupního košíku nenapadá menší auto, sotva jsme nacpali kufr do kufru. No a pak to začalo být vážné, neboť je tu všechno jinak! Nejdřív jsem nemohla najít pás. Jasný, je napravo (ještě se mi nestalo, abych sedla do auta a nehledala ho levačkou). Řadicí páka nalevo je taky dost divná. Ještěže ty pedály jsou stejně! Jezdit vlevo je fakt dost divný, než jsem ujela těch 7 km na nákup, byla jsem úplně vyjukaná. V Decathlonu a Tescu jsme pořídili kempovací vybavení a spoustu jídla, největší položku ale stejně zabrala drogerie…

K naší první zastávce, vertikální točně lodí, a pak dále až do kempu mě čekalo takovejch kruháků!!! Vsadím se, že jsem porušila hrozně moc pravidel, takže očekávám při vracení vozu fakt tučnou pokutu. Blbý no. Ale ke konci jízdy už jsem si připadala jako suterén!!! B-) Sedli jsme si u toho výtahu lodí na trávu, snědli svačinu a doufali, že se to spustí. Pomohlo až Peťovo prohlášení: “To by mě fakt naštvalo, kdyby se to spustilo pět minut po našem odjezdu.” Stačily tak dvě minuty a začalo se to točit, jupí! Zajímavá podívaná. 🙂

Kemp je neskutečně fantastickej. Je tu dost místa, čisto, klid a úplně skvělá atmosféra. Hned za plotem jsou tu stáda krav a ovcí, hned za stanem se tyčí obr kopec, přesně takovej ten skotskej holej, skalnatej s málo stromky. Postavili jsme stan, zabydleli se a k večeři si dali ovoce koupené v Tescu (nakrájené mango, melouny, hroznové víno a fakt mega obří a mega dobrý maliny, mňam!).

Dohodli jsme se, že na jednom místě nezůstaneme, z čehož jasně plyne, že zítra spíme nadivoko!!! Ou jééééé! Večer pak už jen hygiena a psaní tohoto článku. Péťa už dávno spí, když ho teprve dokončuju, takže dobrou noc!