Dnešní den byl ve znamení přesunu. A taky zpoždění.. Kvůli organizačním zmatkům jsme se do přístavu dostali až o hodinu později než jsme původně měli a loď (kterou jsme si zajistili radši už o den dřív, protože v sezóně je tu poměrně plno) nabrala ještě větší skluz (prý kvůli počasí, ale svítilo sluníčko a vítr nefoukal o nic víc než obvykle..). Nastupování do lodi nebylo zdaleka „suchou nohou“ a ani „suchými koleny“ – lodě prostě zastavili na pláží a člověk musel číhat aby stihl nastoupit mezi vlnami.
Cesta samotná byla stejně tak dobrodružná. Loď jela opravdu rychle a skákala po vlnách, takže se pravidelně střídaly nárazy a stav beztíže. Asi po půl hodině jsme dorazili na ostrov Lembongan nedaleko od Bali (na dohled). V přístavu si nás místní rozdělili do „aut“ (vpředu sedí řidič a vzadu na korbě až 8 lidí), že nás rozvezou po ostrově, který je sice malý, ale překvapivě „hornatý“, takže ne všude se dá tak jednoduše dojít pěšky. Náš řidič byl velmi nešťastný, když zjistil, kam jedem a my jsme brzy pochopili proč… Na celém ostrově jsou cesty velmi úzké a chatrné, ale čím víc jsme se blížili k našem ubytování, tím to bylo horší. Ke konci už jsem si říkal, že tady bych nejel ani na kole.
Při check-inu v Perdana Homestay jsem potřeboval najít pas, ale najednou jsem zjistil, že mi na batohu sedí malinká ještěrka. Snažil jsem se ji odehnat (nebyla zdaleka tak plachá jak evropské ještěrky), ale zaběhla do postranní kapsy a bojím se, že je tam schovaná doteď. Lembongan je prostě daleko větší divočina. Tomu odpovídá i polovenkovní koupelna, kde je třeba před každým použitím wc zkontrolovat, co všechno číhá pod prkýnkem..
Večer jsme se byli navečeřet (Katka chtěla dát něco míň mastného a tak zvolila salát, ale bylo to ještě horší, než smažené nudle.. Místní asi všechno rádi mastí.) a projít po pláži (krásně čistá voda a korály).
Jedna reakce na 8. den – Cesta na Nusa Lembongan