V 0:40 nám letělo letadlo z Jakarty do Dubaje. Let byl dlouhý, trval kolem osmi hodin. Vzhledem k tomu, že jsme seděli hned u křídel, nemohli jsme kvůli motorům vůbec usnout. Cestou jsem sledovala mapu, na které bylo znázorněno, kde je den a kde noc, a moc mě bavilo sledovat, jak se vůči tomu pohybujeme. Mám tak za sebou nejdelší noc. 🙂 Taky jsme si užívali jídlo i pití, krom fakt skvělýho mangového džusu značky Safa (to kdybyste mě chtěli potěšit a letěli náhodou z Dubaje, tak víte co dělat – samozřejmě mi ho pořídit, ne se s ním vyfotit!) jsme si dali i vínko, pivo, k noční večeři jsme měli majonézo-vaječný sendvič, ananasový koláč, k snídani ovoce, omeletu s párkem, bramborem, rajčetem a croissant.
V Dubaji jsme prošli kontrolou. Nějak jsem se pánovi nezdála (pípla jsem na detektoru), tak mě poslal na důkladnější kontrolu. Šla jsem tak do kabinky, kde mě paní pořádně osahala. Tak nějak všude… 😀 Čekali jsme zde asi tři hodiny, zašli si do obchodu pro vodu a objevili jsme tam žvýkačky Wrigley’s Spearmint, Double Mint a Juicy Fruit, pamatujete? Takové ty plátkové. Neodolali jsme a okamžitě je zakoupili. Jo a taky jsme si potřebovali dojít na wc a oba jsme zapomněli, že mají mísu naplněnou horkou vodou, takže opět zážitek…
Nastoupili jsme do letadla do Prahy, znovu dostali snídani (ovoce, misku se sýry s olivami a croissant) a usnuli jsme. Vzbudila jsem se až na oběd (salát coleslaw s vlašskými ořechy, k tomu jehňátko s pepřovou omáčkou s rýží a nakonec čokoládová pěna). Pak jsem znovu usnula. 😀
Když jsem v Praze vylézala z letadla, zastoupila mi cestu jedna slečna. Říkala jsem si – sakra, tu znám, a fakt že jo! 😀 Úplnou náhodou jsme letěli z Dubaje s našimi kamarády! Čekali jsme pak na ně, až se jim na pásu objeví zavazadla, což trvalo fakt dlouho, až jsme měli výčitky svědomí vůči Petrovýmu taťkovi, který na nás na letišti čekal.
Doma to bylo divný. Všechno. Jako první nás překvapilo strašný ticho. Nikde žádná kolona aut a skútrů, sotva projelo jedno auto! A ani netroubilo, fakt divný… Pak jsme si museli zvyknout na zdejší vzduch, který je oproti Bali mnohem sušší a plný prachu.
Doma jsem si šla umýt ruce a strašně se spálila – nejsem zvyklá, že teče teplá voda! 😀 Ke všemu se mi to za ten den stalo víckrát, jsem prostě nepoučitelná!
Při vybalování jsem každou věc stokrát prohlédla. Nevím, jestli bych přežila, kdybych si do bytu nastěhovala nějakého balijského vícenoháče! Nic jsme nenašli, hodili jsme prádlo do pračky a sebe do vany.
Večer jsme byli pozvaní na grilování. Museli do nás dostat kafe, abychom vůbec byli schopni hovoru, ale naštěstí jsme únavu překonali. Z čeho jsme fakt ale byli úplně odvaření bylo světlo – bylo půl devátý a pořád svítilo! Co to jako je? 😀 Divnýýýýýý… V půl desátý jsme to zabalili, měli jsme totiž už půl čtvrté ráno! Ale strašně rychle jsme si díky tomu zvykli na časový posun, tím jak jsme spali nějakých deset hodin a přitom se probudili v osm ráno, se to rychle srovnalo.
A za rok zas… 😉
