27. den – 100 kilometrů za 8 hodin

Dneska navážu na včerejšek opět dlouhým článkem, jednoduše se toho dneska stalo strašně moc a máme toho plnou hlavu! Taky je tu hodně fotek, tak pořádně koukněte, doma už žádné promítání dělat nebudeme! 😉 A taky pozorně čtěte, protože tohle píšeme hlavně proto, abychom pak nemuseli všechno vyprávět stokrát! 🙂

Včera večer jsme si koupili celodenní výlet po Bali. Z nabídky asi dvanácti výletů jsme si vybrali ten, který obsahoval nejméně chrámů a nejvíce jiných míst, které nás naopak zajímají velice (v nabídce byl například výlet, kde se jelo podívat na pláž v Kutě, nechápu, že si to někdo může vybrat). Ráno v devět, opět posilnění zelenými palačinkami, jsme čekali na vyzvednutí. Celkově nás na výlet jelo šest plus řidič. K naší smůle oba páry pocházely ze Španělska, takže spolu mluvily španělsky a na nás dlabaly, nezdvořáci. Nejvíce přístupný byl jeden muž, který se rozjasnil, když zjistil, že jsme z ČR, prý tady v Praze studoval. Ten jediný se snažil komunikovat, ostatní mě pěkně štvali. 😉

První zastávkou byl Elephant Cave Temple, chrám o kterém se neví z jakého důvodu ho kdo vytesal do skály. Při příjezdu na parkoviště se na nás vrhlo několik žen a nabízelo nám sarong. Bez něj se do většiny chrámů nesmí. Já si jeden koupila, Petrovi stačily dlouhé nohavice. Bohužel jsme neměli k dispozici průvodce, takže jsme se nic nedozvěděli. Udělali jsme několik fotek a jeli na další místo, Holy Spring Water Temple.

Cestou nás zastavili policisté. Náš řidič musel zaplatit pokutu, teprve poté nás pustili. Ptali jsme se, co se stalo a nestačili zírat. Udělili mu pokutu bez udání důvodu, prostě jen tak. A dali řidiči na výběr. Buď zaplatí 100 000 na policejní stanici, nebo na místě 50 000. Řidič smlouval, že je velmi chudý, a že se mu před pěti dny narodilo dítě (nejdřiv jsme mysleli, že si to vymyslel, ale nakonec se ukázalo, že to byla pravda). Nakonec se mu podařilo policistu přesvědčit – zaplatil 20 000, ale nedostal k tomu doklad. 😀 Normálně si ten policajt řekl o úplatek! 😀 A tak řidič zaplatil a jeli jsme dál. Dozvěděli jsme se, že stát se na Bali policistou je hodně drahé, ale že si to pak ti lidé takhle nahrabou rychle zpátky. 🙂 Slečna se pak ptala, jestli jim jakožto věřícím nevadí, že berou úplatky. Dostalo se jí super odpovědi: „They forget the Karma when they see the money„. 🙂

V Holy Spring musel mít sarong i Petr, ale půjčovali ho na místě a nic za to kupodivu nechtěli. Byl zde bazén s chrliči, kde se koupalo spoustu lidí. Před vlezem do bazénu byla cedule, kde byla pravidla pro toho, kdo chce do bazénu. Musel mít na sobě sarong (a nesměl to být ten půjčený), nesměli být už před vstupem do bazénu mokří a ženy nesměly menstruovat. To je kupodivu dost častá podmínka pro to, aby mohla žena do chrámu. Nikde to ale nekontrolovali. 😀 Jo a taky jsem si tu musela svázat vlasy gumičkou. Vůbec netuším proč. Jinak to byl chrám jako každý druhý.

Naší další zastávkou byla kávová plantáž. Současně s kávou tam pěstují i koření, takže jsme dostali do rukou čerstvě utržené zrno kávy, očichali listy kávovníku, hřebíčku, skořice, vanilky, ženšenu a kakaovníku. Krom toho nám nabízel ochutnávku chilli papričky, ale všichni jsme odmítli. 🙂 Viděli jsme stařenku, jak praží kávu. Viděli jsme cibetky, sice jen zavřené v kleci, a dozvěděli se, že mláďata chovají v klecích a když vyrostou, pustí je na plantáž, kde žerou kávová zrna, která projdou nepoškozená jejich traktem a lidé pak z výkalů vybírají zrna. Vyrábí se z nich jedna z nejdražších káv na světě. Dokonce nám průvodce dal přičichnout k takové kávě. Vůbec to nesmrdělo. 🙂

Součástí prohlídky byla pro nás nečekaně i ochutnávka několika druhů kávy a čajů. Každý pár jsme dostali malé skleničky, které personál rozmístil na tabulku tak, abychom věděli, co pijeme (obrázek je asi jasnější). Bylo to naprosto skvělé! Krom tradiční balijské kávy jsme ochutnali i kokosovou, vanilkovou, s ženšenem, moka a ještě jednu, kterou mají nově v nabídce, chutnala výborně, ale za boha nevíme co to bylo! Jo a taky jsme ochutnali kakao. nechutnalo to špatně, ale měli jsme pak v ústech „prach“, Čaje jsme měli kořeněný (úplně skvělý!), z citronové trávy, zázvorový, z mangostanu a rosely (ibišku). Všechno to bylo moc dobré, škoda, že to podávali slazené. Až na to kakao teda, to bylo fakt divný. Nabízeli nám za příplatek 50 000 IDR i cibetkovou kávu, ale nikdo neměl odvahu. 🙂 Po ochutnávce kávy a čajů nás ještě čekala ochutnávka čokolády. Dostali jsme slazenou kokosovým cukrem (kupodivu chutnala i mně), pomerančovou, s ženšenem a nakonec s chilli. Ta teda pěkně zahřála!!! 🙂

Po této nepřekonatelné zastávce jsme vyjeli vzhůru na okraj kráteru sopky Mount Batur, ve kterém je obří jezero a spoustu vesniček. Tady jsme zastavili jen na vyhlídku, udělali několik fotek a jeden ze Španělů naštval ženu prodávající ovoce – chtěla mu nějaké vnutit, nabízela slevu, ale on prostě nechtěl. Tak pak mu vyrvala pytlíky s ovocem z ruky (do které mu je předtím násilím strkala) a hodně hnusným tónem řekla „čau“. Inu, ne vždy se tady každý usmívá. 🙂

Sjeli jsme zpět z kopce a vydali se do Besakih – místa, kde je největší chrám na Bali. Je to komplex několika chrámů a pagod, chrámy jsou v několika poschodích a každé poschodí patří určité kastě – v nejnížeji postaveném chrámu se modlí farmáři, nejvýše se modlí kněží. Pagody jsou zasvěceny trojici hinduistických bohů: Brahmy, Višnua a Šivy. Pokud bychom chtěli nahlédnout do hlavního chrámu, museli bychom se pomodlit. Průvodce nám vysvětlil, že se můžeme pomodlit k čemu chceme, ale k něčemu musíme. Samozřejmě za příplatek. 🙂

Poté jsme vyrazili podívat se na rýžové terasy, bohužel to nebylo na vycházku, byli jsme na protějším svahu. Byla tam restaurace, kde jsme si dali oběd (tady mi ti Španělé vadili úplně nejvíc – chtěli stůl pro šest, ale bavili se španělsky, což mi fakt přišlo extrémně nevychované).

Naší poslední zastávkou byl Old Court Justice of Klungkung Kingdom – soudní dvůr království Klungkung. Jednalo se o jednoduchou budovu s jezírkem, nic moc nás to po všech těch chrámech nezaujalo. Kolem dvora procházel průvod (určitě nějaká ceremonie), tak jsme chvíli koukali, ale brzo se otočili a vrátili se k autu. Ostatní dvojice na tom byly stejně, sešli jsme se tam ve stejnou chvíli všichni najednou.

Pak už nás jen čekala cesta zpátky do Ubudu, kde jsme se po osmi hodinách vrátili zpět na pokoj, vysprchovali se a od té doby relaxujeme. Objednali jsme si od paní domu večeři, dostala jsem k tomu kousek naprosto božího manga – tohle mi bude doma strašně moc chybět. Všechno ovoce (vlastně až na melouny, ty tu mají hnusný) má úplně jinou chuť než doma. Velká škoda.

Dnešní den jsme si strašně moc užili, nevěděli jsme, jestli vůbec do takhle zorganizovaného zájezdu máme jít, ale teda naprosto to předčilo naše očekávání. Doufám, že jsem Vás dnes příliš neunavila. Petřík je unavený hrozně moc a to měl dneska devět káv! 🙂