24. den – Noc s ještěrkou

Původně jsme se chtěli tento den opět potápět, ale bohužel vzhledem k mému úrazu jsme to nebyli schopni zrealizovat. Takže nakonec to byl odpočinkový den – já nohu nahoře a Péťa pracoval. Přesto jsme si zašli na oběd jinam než obvykle. Chtěli jsme si dát nudle, ale těsně než přišla servírka pro naší objednávku, uviděla jsem, že někomu jinému nesou hamburger a zatoužila jsem po něm, takže jsem si ho objednala a Petr, opice jedna, také. (To není pravda, já si ho objednal první!) Měli byste vidět ten vykulený Petrův výraz, když to před nás postavili! Zřejmě jim už došli bulky. A ono né, aby přišli a řekli nám, že je problém, tak jestli souhlasíme s jejich řešením, nebo změníme objednávku. Oni to prostě vyřešili rovnou. Ale jak! Poslední bulku, co jim zbyla, rozřízli na dva kusy, jeden dostal Petr, druhý já. No pak to naplnili masem, zeleninou a tak, a nahoře, místo krásné druhé poloviny bulky byl prostě toustovej chleba! 😀

Cestou zpátky jsme zašli do obchodu. Strašně moc by mě zajímalo, co se s Petrem děje. Doma se obchodům vyhýbá na míle daleko, tady je ale sám vyhledává! A má velkou radost, když svolím, abychom vešli! Každopádně si tam koupil nějaké dobrůtky za 1000 IDR (necelé dvě koruny) a jak byl šťastnej! 🙂

Podařilo se mi roztrhnout si kraťasy. Byla jsem poprosit paní na recepci o jehlu, nit a nůžky, pro jistotu jsem v nich přišla a trhlinu jí ukázala. Odpověděla, že mi to zašije sama, což by mi hrdost nedovolila, a tak mi nakonec náčiní půjčila. Pak mi ještě důvěrně poradila – prý bude snazší si ty kraťasy zašívat, když si je nejdřív sundám. Fakt vypadám jako takový tele?!? 😀

Poté jsme šli ještě naposled do vody. Zatím nevíme, kde jak budeme, takže je možné, že to bylo naposledy. Snad ne, už si bez moře nedovedu představit den! Pak jsme ještě nastavovali tváře sluníčku, abychom trošku vyrovnali barvy zepředu a zezadu.

K večeru jsme domluvili zítřejší přesun do Ubudu. Po příchodu do ubytování jsme zjistili, že se nám otevřeným oknem dostaly do pokoje dvě ještěrky. Potvory si vlezly přesně nad naší postel a pochodovaly tam. To bude noc. 😀 Budem se jich bát, aby třeba neskočily. 😀

Těsně před spaním jsme ještě vylezli na pláž a koukali na hvězdy. Doufali jsme, že uvidíme některou padat, ale na téhle půlce zeměkoule se jim nijak nechce, neviděli jsme jedinou. U vás jich jistě musí padat o to víc!!!