23. den – Den, kdy jsme neměli pevnou půdu pod nohama

Ráno klasika – snídaně v Kasa Kusu, pořád nás pálí záda, takže chodíme předklonění. Po snídani jsme se chtěli jít podívat na druhou pláž – Lipah Beach. Bohužel ale Petra z ničeho nic začaly tak moc pálit záda, že jsme jen mazali chladivým gelem, pak ho rychle smyli, a pak zase natřeli něčím jiným. Tahle kolečka trvala docela dlouho, takže než jsme se na procházku vydali, bylo poledne. Ušli jsme kus cesty a už nám bylo děsný vedro. Přesto jsme aspoň kousek chtěli ujít a podívat se aspoň na Jemeluk Beach.

Po necelých třech kilometrech jsme to vzdali, slunce děsně pálilo a stín moc nebyl. Tak jsme aspoň došli do jedné restaurace, tam si dali oběd a otočili to zpět. Bohužel jsem v jedné chvíli ztratila půdu pod nohama – přehlédla jsem nestabilní kámen, zvrtla si kotník a málem vlítla pod auto. Pešek no…

Dokulhala jsem do ubytka, dala nohu nahoru a doufala, že to přejde. Petr měl ten den meeting, takže pracoval – aspoň že tak… Když jsme dostali hlad, šli jsme opět do Kasa Kusu. A teď si představte zombie – stvoření, které je předkloněné a táhne za sebou nohu – přesně tak jsem vypadala. Udělala jsem Peťovi radost, předpažila a zatoužila po mozku. 😀 Sranda musí být!

Večer mě na chvíli vytáhl Petr na pláž, ze které je vidět na sopku Mt. Agung, která je věčně v mracích, tentokrát se ale ukázala v plné kráse. Petr se dočetl, že kdyby někdo chtěl na vrchol oné sopky, musel by si zařídit místního průvodce (a není to zrovna jednoduchá túra), jít tam samotný je prý velmi neslušné. Kdyby se navíc něco stalo a skončilo to smrtí, bylo by to pro místní dost drahé – Mt. Agung je posvátný a muselo by se udělat strašně moc očistných rituálů. Takže jsme si vycházku rozmysleli. 🙂

Po procházce na pláž jsme si pustili film, dali si Bintang a docela ponocovali. V půl dvanácté jsme ztratili pevnou půdu pod nohama podruhé – zažili jsme zemětřesení! Trvalo necelých 5 vteřin, zem se chvěla, sklo se třáslo, ale nejhorší zvuky vydávala střecha – Petr si myslel, že nám přes ni proběhlo stádo opic! 😀 Že by bylo zemětřesení, to ho nenapadlo! 😀 Každopádně jsme z toho byli dost vyjukaní, ale venku nikdo nic nepodnikal, tak jsme začali na Internetu hledat, co to bylo zač. Dozvěděli jsme se, že epicentrum bylo sakra blízko od nás! Necelých 17 kilometrů! Prý jsme byli mezi 333 000 lidí, které zemětřesení ovlivnilo. Zjistili jsme, že v Kutě už ho téměř necítili, takže to fakt nebylo nic děsnýho. Rozhodně jsme v pořádku!

No a teď zkuste po tomhle zážitku usnout! 😉