21. den – Polomáčení

Tvorba tohoto článku mi trvala neskutečně dlouho, protože jsem ho musela psát dvakrát. Poprvé mi vypadl internet ve chvíli, kdy se to mělo uložit, takže se to samozřejmě neuložilo, stránka se pak sama aktualizovala a já o článek přišla. To mě tak vytočilo, že jsem odmítla psát dál, nakonec mě ale Petr ukecal a zkouším to po dvou dnech znovu.

Po snídani jsme se museli sbalit a přesunout to jiného pokoje, s tím jsme počítali. Přesunuli nás do úplně skvělýho pokoje s nádherným výhledem na moře – pokoj má dvě patra, dole ložnice s vchodem na terasu a koupelna, nahoře malé posezení s postelí a super výhledem. Fantasticky se tu relaxuje – pohlédněte sami!

Pohled ala debílek – na ty já jsem machr! 🙂

Výhled na moře – paráda největší. Tady bych zůstala klidně další měsíc…

Po stěhování jsme si byli půjčit věci na šnorchlování, hned u ubytování hupsli do vody a plavali k Jemeluk Beach, pláže asi 2 kilometry daleko. Nejdřív jsme viděli jen kameny, pak se přidaly ryby. Čím blíže jsme byli k pláži, tím jsme viděli zajímavější věci – krásné korály všech tvarů i barev, ryby totéž, některé vypadaly dost nebezpečně (viděli jsme několik s dlouhým čumákem plným ostrých zubů), bohužel jsme nikde neviděli Nema, takže doufáme, že se opět neztratil… 🙂 Viděli jsme i spoustu modrých hvězdic. No a při cestě zpátky jsme pronásledovali želvu!!! Konečně! Jo a cestou jsem někde nabrala kraba, pochodoval mi po rameni a nechtěl se pustit… Celkově jsme se takhle polomáčeli dvě a půl hodiny. No a hádejte následky… 😀 Oba máme spálený záda a oba vtipně… Přikládám fotky pro vaše pobavení. Jako chápete to? Po třech týdnech?!? Každopádně jsme jak ty sušenky Polomáčené – zepředu světlí, zezadu jak potření marmeládou (jo, vím, že tam je čokoláda, ale whatever)…

Všimněte si prosím těch dvou proužků v místě, kde se plavky zapínají.

Zde si prosím všimněte zvláštního červeného pruhu úplně dole na bedrech – Péťa měl během šnorchlování plavky mírně jinak, než normálně… 😀

Takže po sprše jsme se namazali gelem s aloe vera a brutálně hladoví šli na jídlo do blízké restaurace, Kasa Kusu, kam chodíme na snídaně.

Pak jsme se přesunuli do přístřešku u ubytování, kde je samoobslužný bar, sedli si na velkou venkovní postel, Petr pracoval, já psala článek (grrr). Chvilku jsme pak byli na pláži a fotili „nas*ávací“ fotky – takové ty co vás naštvou, protože v ČR máte hnusný počasí… 🙂 Večer jsme si šli sednout někam jinam než obvykle, kde obsluhovala slečna v tradičním balijském oděvu, dokonce nám i zatancovala. 🙂

Pohled z daybed

Záviďte 😉