Do Dubaje jsme přiletěli o půlnoci a jako první hledali místo, kde bychom mohli strávit noc. Na dotaz nás poslali do prvního patra. Cestou jsme narazili na obchod, kde jsme si rovnou koupili vodu a nějaké křupky. V rohu budovy jsme našli lavicku, kolem které se téměř nechodilo. Vyčistila jsem si poprvé v životě na letišti zuby a přichystala se ke spánku (rozuměj nafoukla polštář). O spánku ale nemůže být řeč, naspala jsem za šest hodin dohromady tak ty dvě hodiny. Petr říkal, že téměř vůbec oka nezamhouřil, ale tu modlitbu či co to tam někdo rozhlasem v půl pátý zpíval, tu neslyšel. Stejně tak nezaznamenal těch cca 100 zaměstnanců, kteří v reakci na zpěv prošli kolem nás směrem k modlitebním místnostem. Nezaznamenal ani, když šli všichni později zpět kolem nás. Mě z toho spánku nespánku bolel celej člověk. Nejhorší na celé noci bylo, že jsme brutálně mrzli. Chápete, jsme v Dubaji, ve svetru a i tak mrzneme?!? Když už se to nedalo vydržet, šli jsme ven, kde bylo nějakých 38 °C. Během noci jsme museli takto za teplem asi 4x.
Někdy kolem půl sedmé jsme měli lavičky dost a žaludek prázdný, tak jsme našli kavárnu Costa. Oba jsme si dali čokoládový donut a megavelký cappuccino. Pak teprve jsme koupili lístky na metro a vyrazili směrem Burj Khalifa – nejvyšší budovu světa. V metru miliarda lidí, nejdřív se všichni nacpou dovnitř a pak teprve se dá protlačit ven. Vystoupili jsme na stejnojmenné stanici a šli tunelem směrem k obchodnímu centru. Tam jsme dorazili kolem osmý. Krom nás tam nikdo nebyl, všechny obchody zavřený, stejně tak i záchody, které se akorát udržovaly. Na desátou jsme měli lístky na Burj Khalifu, tak jsme si je zatím vyzvedli, pak jsme hledali superschovaný supermarket. Ale našli jsme ho! Nemohla jsem odtrhnout oči z ovoce a zeleniny – všechno hrozně velký (papáji jak meloun) a dokonale vyskládaný. Včetně brambor 😀
Před desátou jsme prošli zpět ke vchodu do Burj Khalifa, prošli kontrolou (batoh projeli skenerem jak na letišti), odložili batohy do úschovy a šli směrem k výtahu. Podle Petrových encyklopedických znalostí se jedná o nejrychlejší výtah na světě. 🙂 Těch 124 pater vyjel za méně než minutu. Celou dobu tam hrála dramatická hudba, která postupně zrychlovala.
Burj Khalifa
Nahoře jsme hned utíkali na vyhlídku, kde bylo děsný vedro (až potom, co jsme obešli patro dokola jsem zjistila, že to byla venkovní vyhlídka 😀 a tedy že krom těch útěku za teplem na letišti to bylo poprvé, co jsme se dostali ven). Bohužel jsme výhled moc dobrý neměli, protože byl děsný smog. Všude samý písek. I tak jsme ale nadšeně fotili. 🙂 Taky tam měli přístroj, kterým se dalo rozhlédnout po okolí a který ukazoval 4 stavy – pohled současný, pohled za tmy, pohled za jasného dne a historický pohled. Ten byl asi nejzajímavější, protože bylo vidět, že původně to bylo malé město v poušti. Kromě 124. patra jsme měli přístup i do 125., ale ten rozdíl už velký nebyl. Každopádně výška to byla pořádná! 🙂 Když jsme byli dole, vzpomněl si Petr, že by mohl dnes na pracovní meeting a že je škoda, že si nevzpomněl nahoře, prý by kolegové záviděli 🙂 obchody by mu ale nezáviděli, tak se na to vykašlal.
Pohled na fontánu
Křižovatka – jedna ze zajímavých věcí, co v tom smogu bylo vidět
Kromě toho jsme měli v plánu vidět i zpívající fontánu, která hrála až od jedné, takže jsme se do té doby najedli a porozhlédli po centru. Šli jsme si i vyhlédnout nejlepší místa na pozorování, což nebyl dobrý nápad. Zatímco v centru běží klimatizace na maximum, venku bylo 40 ve stínu, který ale nešel nikde najít. Teda, on byl, ale každý jsme ho měli přesně pod sebou… Než začala fontána své představení, museli jsme se jít aspoň na chvíli ochladit dovnitř.
Samotné představení trvalo asi 5 minut a bylo to pěkné. Fontána hrála na nějakou arabskou hudbu. Občas jsme dokonce byli i osvěžení vodou, což v tom vedru bylo moc fajn. Další představení se mělo konat za půl hodiny, ale usoudili jsme, že by nebylo dobrý být v tom vedru tak dlouho venku, takže jsme prošli zpět tunelem až k metru zpět na letiště.
Celkově na nás Dubaj působila dost zvláštním dojmem – na jednu stranu tu bylo dost žen a několik mužů, kteří byli zahaleni. Na druhou stranu tu byli lidé, kteří byli oblečeni západním stylem. Co nás nejvíce pobavilo byl pár, kde žena byla zahalena úplně, viděl byly jen oči, kdežto její muž měl džínové šortky, tílko, potetované ruce, v jedné držel zmrzlinu a navíc vedle ní jel na hoverboardu! Bohužel fotku nemáme, obávali jsme se, abychom nedostali přes tlamy. 😀
Protože jsme měli lety Praha -> Dubaj a Dubaj -> Jakarta koupené najednou, a protože mezi těmito lety bylo 19 hodin na přestup, dostali jsme potravinové lístky. Ty jsme nakonec uplatnili v Burger Kingu – jídlo na let ideální, že? 😉 Pak už jsme jen čekali na let, který byl v 18:55.
Druhý let trval cca 8 hodin a nijak významně se od toho prvního nelišil. K večeři jsme dostali krevetky s celozrnnými nudlemi, hovězí maso po indonésku s fazolemi a rýží a vynikající čokoládo-mangový dort s malinovým přelivem. Letěli jsme přes noc takže jsem vetsinu letu spali. Brzo ráno jsme ještě dostali snídani – ovoce, borůvkový muffin, croissant a nějaké sušenky. Těsně před příletem ztratil Petr vypůjčený polštářek. Měl z toho blbý pocit, že se to někde válí po zemi a on neví kde. Když jsme ale viděli, jaký jsou lidi prasata, museli jsme si říct, že to, že je na zemi polštářek, posádku rozhodnit nemůže. To byl tak strašný bordel! Na zemi deky, polštářky, odpadky! Fakt hnus lidi. :-/
A zítra Bali!!! 🙂