Dnešní ráno zahájil Petřík sportovně – byl si zaběhat. Vzal to přes nejvyšší vrchol ostrova a vypadal moc spokojeně. Stihl to na východ slunce. Já mezitím spala, takže když doběhl, musel chvíli bušit na dveře, než jsem se vyhrabala z postele.
Po snídani jsme chvíli relaxovali, pak se začali balit. Zvládáme to čím dál líp! 🙂 Čekal nás celkem nesmyslný přesun Gili Trawangan –> Sanur (s mezizastávkou na Lembonganu) –> Padangbai. Petříka napadlo zeptat se v kanceláři společnosti, kde jsme měli zakoupené lístky, zda neplují přímo do Padangbai. No a oni to s úsměvem zařídili! Takže sice jsme jeli jinou společností, ale nic jsme nedopláceli, loď byla mnohem lepší než ta, kterou jsme dopluli sem, byla čistá, nová, klimatizovaná a s televizí.
Než jsme se nalodili, zkrátili jsme si čas popíjením fresh džusů (Petr banánový, já mix manga a dragon fruit). Strašně mě mrzí, že jsme ten stánek nenašli dřív!
Hlavní ulička na Gili Trawangan
Téměř suchou nohou jsme se nalodili a čekali na odplutí. Kapitán pustil motory a… a nic. Stáli jsme na místě, jen loď se neustále stáčela přídí doleva doprava. Uvízli jsme! Po nějaké době prošel jeden pán s tím, ať se pasažéři sedící v předních řadách dočasně přesunou dozadu. Pořád jsme stáli. Pak přišel další, že musí polovina lidí vystoupit. To už se někteří bouřili s tím, že chtějí jasně vědět, proč musí opustit své místo a proč má loď takové zpoždění. Nakonec jak jsme se všichni zvedli, loď povolila a vzdálila se od břehu. Hurá! 🙂
Zjistila jsem, že nejsem takový vodák, jak jsem myslela. Normálně mi bylo cestou špatně. Nejspíš to způsobilo soustředění se na titulky filmu, který byl docela daleko. Jediná možnost jak zabránit katastrofě bylo usnout, což se mi podařilo. Sem tam do mě Petr šťouchl, to mě probudilo, takže jsem chvíli sledovala film, dokud se mi opět neudělalo špatně a já usnula. Dlouho jsme pak pluli podél břehů Bali, takže se loď dost houpala, jak do nás vlny narážely z boku, až jsem se v jednom okamžiku bála, že se to s námi otočí, ale Péťa mě uklidnil, že to nic není oproti tomu, co bylo na otevřeném moři, kdy se to houpalo tak, až na mě několikrát spadl (záhada šťouchání vyřešena). Jedné slečně (a já to nebyla) bylo špatně tak, že bylo potřeba pytlíku. Tak strašně moc jsem se bála, aby to na mě nemělo stejný vliv, že jsem pro jistotu během minuty usnula. 🙂
Vylodili jsme se v Padangbai, našli batoh a šli se ubytovat. Pak hned na pozdní oběd do blízké restaurace, podle TripAdvisoru nejlepší ve městě. 🙂 Také jsme si chtěli zařídit program na další den – potápění – ale měli zavřeno. V homestayi jsme jim napsali email s tím, že máme o potápění zajem, ale máme k tomu nějaké dotazy a oni napsali, že můžeme přijít hned, tak jsme se sebrali a šli. Narazili jsme tam na Novozélanďana, který nám vše podstatné vysvětlil (ta společnost patří Čechům, takže jsme chtěli mluvit naší řečí, ale kupodivu jsem mu rozuměla), bohužel ale další den mají plno, takže si budeme muset pobyt protáhnout. Když jsme odcházeli z rezortu, začalo pršet, podruhé co jsme na Bali. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem začala nadšeně s rukama nad hlavou pobíhat a tancovat, tím jsem ale údajně rozesmála zaměstnance rezortu, kteří urychleně uklízeli věci, co zmoknout nemají. No a co! 🙂
Koupili jsme si cestou dvě piva a rozhodli se pro film. Již dlouho v našem archivu leželi Knoflíkáři, které jsem chtěla vidět hlavně proto, že ve hře Česko, nebo spíš České filmy, jsou otázky týkající se právě toho filmu. Nijak mě to ale nenadchlo, dialogy sice dobrý, propojení historek super, ale jinak blbost. Ale třeba příště vyhraji! Ještěže mě napadlo pít k tomu to pivo. 🙂 Taky jsem Vám vyfotila obětní misku, kterou nám paní domu přinesla. Většinou obsahuje spoustu květin, často ovoce, téměř vždy vonnou tyčinku a občas další dary – žvýkačky, cigarety apod.
Po filmu jsem se chtěla jít osprchovat, ale zjistila jsem, ze neteče voda!!! Petra to dost naštvalo, ale nikoho na vyřešení problému nenašel. Nakonec se pustil aspoň malý čůrek, takže uplynula hodina, než jsme se vykoupali oba. Během usínání nás neustále rušilo hučení a troubení lodí v přístavu.
Celkem byl den náročný, plný nových zážitků. Těšíme se na vaše vyprávění o způsobu trávení prázdnin. Nezapomeňte komentovat 🙂
3 reakce na 17. den – Padangbai