15. den – Gili T kolem dokola

První ráno na Gili Trawangan proběhlo tak, že nejdřív vstal Petřík, něco dlouho programoval, načež šel do koupelny, čímž mě vzbudil fakt děsivým způsobem – dveře do koupelny vydávají tak děsivé zvuky, že jsem fakt metr nadskočila a ještě u toho zařvala! 🙂

Ke snídani jsem si dala banánovou palačinku. Ani nevíte, jak moc se musím přemáhat, abych ráno pozřela cokoliv sladkého. Petřík si ale čvachtá 🙂 A vyzkoušel i zdejší kafe a není tak silný jako to balijské. Po snídani jsme se vydali na cestu kolem dokola celého ostrova. Cílem bylo projít celý ostrov po pláži.

Začali jsme na východní části ostrova a šli proti směru hodinových ručiček. Nejprve byla pláž krásně písčitá, písek byl jemný, pouze s malým množstvím kamínků. Postupem času se to zhoršovalo, přibývaly vodní řasy a kameny. Často jsme museli překračovat lana, kterými byly přivázaný lodě, dvakrát jsme museli podejít loď příliš vytáhnutou na břeh. A pak nastal smutný okamžik, kdy se už nedalo jít ve vodě dál. Zatím jsme šli celou dobu naboso, dál už to nešlo a my museli jít po cestě a obutí.

Během osmikilometrové cesty jsme narazili na několik vtipných momentů:

1. Kozy v chladu:

2. Houpačka, na které se nezahoupeš:

3. Nečekaná nabídka – půjčovna ocasů mořských pan. Bez legrace.

4. Zjistili jsme, že jsme Mongolové 🙂 (We speak your language unless you’re Mongolian)

Jinak v průběhu cesty jsme narazili asi na dvacet bankomatů. Peníze nám vydal jeden.

Na Gili Trawangan je prý zakázáno jezdit na motorových vozidlech, takže je tu děsně cyklistů a koňských (poníkových) povozů. Jezdí se tu vlevo, ale turisti to asi neví, takže si každý jede tak, aby se nezabil. Viděli jsme srážku dvou cyklistů. Ani jeden na křižovatce nezabrzdil. A některá kola tu mají taky divná, pneumatiky mají široká jako kolo od zahradního kolečka.

Po příchodu jsme se převlékli do plavek a letěli do vody. Chtěli jsme si na zítřek zamluvit šnorchlování, ale nabídka nás zklamala. Všechny společnosti vyjíždí až v 10:30 a jejich výlet trvá 5 hodin. Problém je, že z těch 5 hodin se šnorchluje pouze dvě hodiny, další dvě se cestuje a na jednu hodinu nás vysadí na vedlejším ostrově na oběd, což nám přijde jako zbytečnost, takže si asi půjčíme pouze vybavení a zašnorchlujeme si sami.

Večer jsme šli na večeři do restaurace, kde asi zítra stráví celý den Petr pracovně, každý si k jídlu dal jedno pivo a bylo nám fajn 🙂 Cestou jsme si pak ještě vyfotili místní svatostánek. Od čtvrt na čtyři do pěti se z něj ozýval zpěv, občas jsme se uchechtli, to když pán zpíval „hmmmmm mňam“. 😀

No a nakonec kvízová otázka: Na kterou světovou stranu na tomto ostrově půjdete, když budete mít v pravé poledne stín před sebou? 😉