Je pondělí 18.7.2016 a náš to konečně čeká – bláznivá cesta na Bali! Proč bláznivá? Protože nemáme vůbec rozmyšlené, co všechno chceme za ten měsíc stihnout!
Plán dne byl jasný – v klídku se den předem sbalit do těch nesmyslně malých batohů, hezky všechno uklidit a pak, až bude všechno tak jak má být, teprve pak vyrazit na autobus do Prahy. To bychom ale nebyli my, aby tomu tak skutečně bylo. Balit jsme začali až v den odjezdu někdy v 9 dopoledne, v 11 nám pak jel autobus. Uklidit se stihlo jen to nejnutnější a na autobus jsme museli téměř utíkat. Ale stihli jsme ho! A proč že jsme začali balit až v pondělí? Za to můžou ty internety! 🙂 Petr se rozhodl zprovoznit úplně nový počítač tak, aby na něm mohl na dovolené aka „workation“ pracovat.
Sbalená Katka
Sbalený Petr
V Praze na letišti jsme se naobědvali a přesunuli se k bráně. Obávali jsme se toho (teda hlavně já se obávala), že Petrův batoh je na příruční zavazadlo moc velký, ale nakonec to prošlo. Všude. I když ani těch 7 kg nesplňoval.
Naším prvním letadlem byl stroj A380, největší dopravní letadlo mířící do Dubaje. Je to fakt velký, vedle sebe je 10 sedadel, která jsou oddělena dvěma uličkami. Každý jsme dostal sluchátka, deku a polštářek. Na opěradle jsme před sebou měli panel s obrazovkou, na které se dal sledovat let spolu s informacemi o vzdálenosti či výšce, ve které se letadlo aktuálně nachází. Také jsme měli k dispozici tři kamery – na předků letadla, pod letadlem a na ocase. Krom těchto informačních záležitostí tam také byly k dispozici filmy, seriály a různé hry. Původně chtěl Petr aspoň část cesty pracovat, ale nakonec se rozhodl rozdrtit mě v multiplayerovém Tetrisu. O tom, jestli se mu to povedlo, existují spory dodnes..
Cesta samotná trvala kolem šesti hodin, dostali jsme oběd (waldorfský salát s bresaolou a minibagetkou, kuřecí na kari s rýží a citronový cheesecake). Jinak se nic zajímavého nedělo. Poslední, co jsme první den naší dovolené stihli, bylo dorazit těsně před půlnocí do Dubaje. Ale o tom v dalším článku! 🙂
Dubaj!!!