V průběhu let, co jsme s Peťou spolu, jsme vypozorovali zajímavý úkaz, který se se mnou děje na každé společné dovolené (zajímavé je, že jsou-li přítomni příbuzní, k jevu nedochází). Říkáme tomu „dovolenková Kačenka“. Stane se totiž, že se najednou usmívám na celý kolo, nic není problém a mám podezřele dobrou náladu (a ne, není to, že by tomu pomáhal alkohol a/nebo jiné povzbudivé látky). S touto náladou, ještě víc zlepšenou o Ewino hodnocení (o kterém se dočtete níže), jsme šli večer na hotel a sdělovali si dojmy. Děsně vytlemení jsme dávali dohromady, co by asi tak mohla říkat běžná, každodenní Katka a hrozně jsme se nasmáli u toho, že zrovna ona by psala takovéto články. Dejme jí chvíli prostor se vyjádřit. Kdo to číst nechce, ať přeskočí na další odstavec. Tak tedy:
„Ráno jsme měli budík děsně brzo, vůbec jsem se nevyspala, skvělý. Snídaně pořád to samý dokola, pak jsme to zase nestíhali, všude děsně lidí, na lodi se nedalo hnout, potápení teda dobrý, ale jako oběd, co to má bejt, čočka? Pak jsem si lehla, jenže mám velkej zadek, co se nevešel pod ručník, takže jsem si spálila prdku. Narvávat jí pak do neoprenu je něco, co fakt nechceš. Testy dobrý, ale měla jsem dvě chyby, kua! Druhej ponor taky dobrý. Pochvala potěšila, jsem lepší než Petr, ha! Pak se z toho zase vysoukat byl horor, nesnášim neopren. Cesta zpátky masakr, děsný vedro, tuna lidí všechno zavřený, hnusný, špinavý, všude odpadky, není mi moc dobře a už fakt chci bejt na hotelu. Nechci s nikým mluvit, ani nic psát. A vůbec, běžte všichni někam! Co já mám komu co psát, nikoho to nezajímá. V hotelu jsem do sebe kopla ty koktejly tak rychle, že mi bylo děsně blbě. Ale děsně! Pak jsem násilím vytáhla Petra do vody, vůbec se mu nechtělo, skvělý. No a pak ta sprcha, co je zase tohle? Fakt bomba 5* hotel, příště tak někam pojedu. Večeře klasika, pak jsem nucela zase něco psát, místo abych se učila, do čehož se mi vůbec nechce. A tak rychle něco sesmolim a jdu spát. Nazdar!“
Jo, tohle mi samozřejmě občas tu a tak probleskne hlavou, ale dovolenková Kačenka má prostě na dovolený mnohem větší sílu, takže se zas vrátím do dovolenkového módu a převyprávím mám dnešní den ještě jednou. 🙂
Ráno budíček ještě o něco dřív než den předem, jelikož jsme nestíhali v klidu se nasnídat, sbalit a zvládnout ranní rituály. Po opět velmi vydatné snídani jsme vyrazili směr potapečské centrum, kde nás hned poslali s instruktorkou Ewou na loď. Hned jsme dostali instrukce, že na lodi se chodí naboso, že po schodech vždycky obličejem k těm schůzkům, ukázala nám, kam se jít napít a tak. Zatímco všichni ostatní věděli co dělat a měli ruce plné práce, my si šli v klidu sednout nahoru. Teprve po nějaké době, hned po vyplutí, si nás vyzvedla Pavla s tím, ať si jdeme připravit výstroj, takže nasadit žaket na lahev, připevnit, nasadit automatiku, přišroubovat, nasadit inflátor, otevřít lahev, kouknout na manometr, vyzkoušet, zda se žaket nafukuje, zda lze dýchat oběma regulátory, opět lahev zavřít a připravit si pásek se závažím.
Sestavená a přichystaná část výstroje
Poté jsme si šli opět sednout nahoru, kde nás Pavla seznámila s tím, kde se budeme potápět (u opravdu pustého ostrova Abu Ramada, kde nic než písek nebylo), jak to vypadá pod vodou, co všechno můžeme vidět, podle čeho se orientovat, kde můžeme čekat proud atd. Strašně moc se nám líbila mapa, kterou měli nakreslenou na white boardu, takže jsme si jí hned vyfotili, posuďte sami, jak je to hezký! 🙂 Cestou jsme jednu skupinu potapěčů nechali vystoupit u jiné části ostrova s tím, že tam doplavou. My jeli na jižní části ostrova. Pak jsme se začali soukat do neoprénu, mně to trvá vždycky děsně dlouho, takže mi vždycky s navlečením rukou pomáhá Petřík, jinak by se asi v tom uškvařil zaživa.
Do vody jsme vstupovali pro nás novým způsobem – tak zvaným dlouhým krokem, takže jsme si přidrželi masku a regulátor, druhou rukou pásek se závažím a udělali dlouhý krok do prázdna. Byla to docela výška z té lodi, takže to fakt hodně žbluňklo. 🙂 Zároveň jsme poprvé sestupovali po laně, takže jednou rukou jsme vyrovnávali vzduch ve vestě, druhou se sunuli po laně téměř až ke dnu. Na dnem jsme se vyrovnali a kousek poodplavali. Nejprve nás čekala zkouška, kde jsme dokazovali, zda si pamatujeme dovednosti z předchodího dne. Takže jak vyčistit částěčně zatopenou masku, jak se vyvážit tak, abychom s nádechem pluli k hladině a při výdechu pak klesli ke dnu, ve druhém ponoru pak jak vyčistit úplně zatopenou masku a jak poskytnout partnerovi vzduch, pokud mu dojde. A nám to samozřejmě všechno šlo hrozně moc dobře. 🙂 Pak jsme si poplavali po okolí, pluli jsme kolem nádherného útesu, kolem kterého plavalo ohromné množství ryb, takže já se neustále jen kochala. Petřík měl bohužel trošku potíže s maskou, neustále mu do ní teklo. Dostal totiž jinou, než jakou měl předchozí den (novou dostal právě kvůli tomu, že mu do masky tekla voda) a nebylo to lepší, naopak. V jednu chvíli nám Pavla zasignalizovala proud, takže jsme to otočili a pluli jinam. Dostali jsme se k vraku lodi a bylo hodně zajímavý sledovat, jak z toho všeho zbyla jen hromada šrotu, krásně bylo poznat žebrování lodi a motor, jinak to byla hromada kovu. Ale jako bylo super sledovat tam ten vodní život. 🙂 Celkově trval tento ponor 45 minut a dostali jsme se do hloubky 10,8 metrů.
Mapa prvního ponoru
Dostat se do lodě bylo v ploutvích dost zajímavý, mají takový obrácený žebřík, kde po stranách je kolem žbrlin volno a je to na jedný tyči uprostřed. Petřík to trošku turbnul a hned se postavil na třetí odspoda, takže se mu Pavla pěkně smála, jak to pak rval. 🙂 Hned jsme vzali žaket a nasadili na novou plnou lahev, vysoukali se z neoprénu, pověsili ho, opláchli se hadicí, lehce usušili na pak už cinkali na oběd. I zde to bylo formou bufetu (když jsem psala tento článek, napsala jsem omylem „buchetu“, načež jsem se začala děsně smát, protože tahle písmena se mi vždycky hrozně pletla – což je přiznání, které jsem nikomu dosud neřekla 😀 ), takže stejně jako na hotelu jsem začala přílohou, takže rýže, těstoviny, čočka, (pak byly i hranolky, ale ty jsem si nedala) a krekry. No a k tomu ještě zelný salát. No a k tomu fakt malej bobek lžíce jatýrek. Tolik příloh jsem na talíři nikdy neměla. 😀 I tak to ale byla mňamka. 😉
Výhled mezi ponory
Po obědě jsem si chtěla lehce zdřímnout, a protože nejsem nezodpovědná, přikryla jsem se osuškou, takže opravdu jsem si ramínka nespálila. Nohu ale jo, takže jak vidíte na fotce, jak jak je o osvícený, tak to mám červený… 😀 Naštěstí se ale loď celkem houpala, takže pruhy teda nemám. 😀 I když je pravda, že by to bylo děsně cool! Na místě prvního ponoru jsme byli celkem dlouho, přeci jen, než všichni dorazí, svléknou se z výstroje, najíst se, pak než to všechno posádka uklidila, takže jsem měla dostatek prostoru na spánek. No a Pavla pak využila chvíle, kdy jsem pootevřela oko a vnutila nám hned testy. Byly celkem čtyři, my měli udělat dva, ale šlo nám to tak moc, že jsme zvládli hned tři najednou. 🙂
Odpočínek mezi ponory
Pak jsme se přesunuli na další místo ponoru, Gota Abu Ramada, konkrétně na západní část ostrova. Opět nás Pavla informovala co nás čeká, co si dole vyzkoušíme, co uvidíme, do jaké hloubky se přibližně dostanema atd. Opět jsme se navlíkli do všech těch děsně těžkejch věcí, udělali krok do neznáma a po laně sestoupali níž, tentokrát ale lano nebylo až ke dnu, ale jen asi šest metrů hluboko. Zaplavovali jsme si masku, pak jí i sundali a pak dělali ještě spoustu dalších věcí, které si už ani nepamatuju. 🙂 Já si pamatuju, jak jsem si v naprosté pohodičce plavala, občas udělala, co se po mě chtělo a nenechala se ničím vyrušit. Když jsme se vynořili, sundali výstroj a tak, přišla za mnou instruktorka Ewa (která z lodě vyskočila úplně jinde než my, ale vzhledem k tomu, kolik potapěčů jsme potkali je možný, že mezi nimi byla i ona, a řekla mi, že se potápím úplně fantasticky, že je vidět, že si to děsně užívám, a pohybuju se naprosto přirozeně. No a protože já pochvaly úplně miluju, bylo tohle pro mě strašně povzbuzující a vůbec prostě mega super bomba skvělý!!!! 😀 <3
Mapa druhého ponoru
Cesta do Hurghady trvala celkem dlouho, dostali jsme se celkem daleko, takže jsme se v klidu převlékli, Pavla nás naučila, jak si zapisovat ponory do deníčku a probrala s námi ještě trošku teorie s tím, že další den budeme opět koukat na videa a pak se přesuneme zase na pláž do „kontrolovaného prostředí“. Normálně to bývá bazén, ale na ten tu můžeme zapomenout… Všechno to potápění nás celkem zmohlo, až jsem si musela vyfotit Peťu, jak to na něj padalo. 🙂
Únava
Po připlutí jsme se rovnou rozloučili a šli na hotel. Opět nás čekala v ložnici ručníková podívaná, tentokrát v podobě květiny. 🙂 Ali je zlatíčko, fakt mě to vždycky potěší. 🙂 Protože se mi nechtělo prokrastinovat, donutila jsem Petra, aby si vzal plavky a šli jsme na chvíli na pláž a do vody. Bylo divný, jak nás to najednou úplně jinak nadnášelo. 😉 Tady jsme pobyli asi půl hodiny, pak jsme se opláchli a šli zpátky na pokoj. Chtěla jsem se jít hned vykoupat, což byl v tu dobu nejspíš nápad všech na hotelu, takže proud vody byl hodně slabej. Už předtím nám nikdy nešla pustit studená (rozuměj vlažná) voda, musela být napůl teplá. No ale teď sice tekla spodem baterií, ale proud byl tak slabý, že mi to nešlo pustit do sprchy, hned se to zase vrátilo. No ale já si poradím se vším, takže tu máme opět další lifehack. 😀 Když to viděl Petřík, nemohl se přestat smát. 🙂 Ale fungovalo to! Jemu pak moc ne, tak nahradil můj způsob víčkem od hotelového šamponu. Taky to fungovalo. Nechali jsme to tam doteď, doufám, že když nám Ali myl vanu, tak ho to moc nepolilo. 🙂
Kačenky sprchový zlepšovák (krabička s mýdlem – bez mýdla to nefunguje, dělá tam zátěž)
Po sprše jsme se přesunuli na večeři, po ní opět do baru (kam jsme šli hned po příchodu na hotel a v rychlosti do sebe kopli dva koktejly, ani nevíte, jak mi bylo blbě 😀 ) na další drink, no a pak na pokoj, kde jsme měli pilně studovat. Já ale místo toho psala blog, takže jsem se toho zase tak moc nenaučila. V deset jsem už byla tak děsně KO, že jsem zalezla do postele a spala a spala a spala…
Jedna reakce na 4. den – Potápění, den druhý