3. den – Potápění, den první

Ráno jsme měli budíček v 6:30, abychom byli v sedm na snídani. Vzhledem k frontám a tomu, že jim děsně pomalu, mě nechal Petr v restauraci a běžel napřed zabalit vše potřebné. V 7:40 nás vyzvedla na hotelu Pavla, naše instruktorka. Základnu má necelých deset minut chůzí od hotelu, takže paráda, že se nemusíme někam složitě dostávat. Vyplnili jsme zdravotní a jiné dotazníky, mimo jiné jsme museli podepsat i to, že kdyby se nám cokoliv stalo, tak z nich dědicové nic nevytřískají, takže zlatíčka moje Koudeloví, máte smůlu! 😀 Zkuste to kdyžtak na pojišťovnu, pojištěný na rizikový sporty jsme, takže tam by něco málo kápnout mohlo. 😀

Po lejstrech, které jsem na rozdíl od loňské dovolené vyplnila bez problémů, nám Pavla pustila první z pěti videí o pravidlech potápění. Po videu jsme šli zajistit výstroj, připravili jsme si neopren, ploutve i masku a spoustu dalších věcí. Pak následovalo opět video. Jediné štěstí bylo, že místnost, kam nás zavřeli, byla dobře klimatizovaná, jinak bych usnula hned při prvních záběrech. No a tak jsme se oblékli komplet do všech těch věcí, o kterých ani nevíte že existujou, a šli na veřejnou pláž (úplně mi zněla v hlavě rada někoho z vás: „Hlavně nechoďte na veřejnou pláž!!!!“). Museli jsme se prodrat skrz Egypťany, kteří vesměs stáli ve vodě po kolena, odvážnější po pas. Podle Pavly totiž vůbec plavat neumí, což je jako když jste Švýcar a nejíte sýry. 😀  Naprosto nepochopitelný! Doplavali jsme kousek dál od pláže a začali s prvním ponorem do cca dvou až třímetrové hloubky. Zde jsme si vyzkoušeli základní dovednosti a plnili jsme jeden bod za druhým (například co dělat, když se vám zaplní maska (potápěčské brýle) vodou, co dělat, když ztratíte masku úplně, co dělat, když vám dojde vzduch a potápíte se s partnerem, jak poskytnout pomoc a tak dále). V podstatě naprostou většinu jsme už vyzkoušeli loni na Bali, takže to byla celkem hračka. Nejhorší pro mě byla doba, kdy blízko nás připlula loď, kterou jsme my neviděli, ale která dělala děsnej kravál. A protože už zase vím, že se zvuk šíří ve vodě 4x rychleji, než na souši, nedokázala jsem určit, odkud zvuk pochází. Ale Pavla byla v klidu, takže nebyl jedinej důvod panikařit.

Po necelých dvou hodinách jsme vylezli z vody, opláchli všechno co se dalo a sedli si k pizze, kterou nejspíš někdo objednal. Už dříve nás napadlo, že bychom si v každé zemi, kterou navštívíme, měli dát pizzu a tu pak vyfotit, ale to jsme tentokrát samozřejmě zapoměli udělat, takže vězte, že egyptská pizza má děsně tlustý těsto a na tom téměř nic než trochu sýra a paprik. Po obědě, kterému jsme vypili mangový džus (který tu mimochodem pijeme pořád, páčto je děsně dobrej), jsme se vrhli na třetí video. Naštěstí jsme k tomu dostali kafe, takže se to přežít dalo, ale jinak jsme byli už hodně moc unavení. No a po videu jsme dostali každej učebnici, kde jsme si rovnou zkusili dva testy. A uspěli jsme! 🙂 Když jsme vyplňovali třetí, přijeli akorát potapěči, co byli na lodi celý den, takže jsme toho nechali a přesunuli se do hotelu s tím, že si to nastudujeme.

Když jsme se vrátili na pokoj, opět nás čekalo na posteli překvapení. Tentokrát v podobě srdíčka. Jo, ten bakšiš za to rozhodně stojí, vždycky, když přijdeme odněkud, tak první co letím do ložnice a říkám: „Co to bude dneska?! Jééééééé, to hustý, Péťo dělej, vyfoť to!“ 😀

Před večeří jsme se skočili do Lobby baru na pár drinků. V tomhle je all inclusive fakt super! 😀

Po večeři, které jsme se téměř nemohli dočkat, jaký jsme měli hlad, jsme se poctivě vrhli na učení, které jsem přerušila tím, že jsem napsala první článek z naší dovolené. Pak jsme si jen prošli průběžné testy, ale byli jsme tak vyčerpaní jsme se jen zmohli na sprchu a spánek. No a samozřejmě, že jsme se děsně těšili na další den, který jsme měli celý strávit potápením se z lodi!!! <3

Učebnice a tabulka pro plánování bezdekompresních ponorů