Jsme tu po roce zase, hlásíme se rodinám a známým. Tentokrát nepočítám, že to bude tak záživné jako loni, ale zjistili jsme, že psát blog je děsně super v tom, že si tak zaznamenáme i zážitky, na které bychom jinak zapoměli. Nedávno jsme si pročítali loňskou dovolenou a bylo skvělé si to takhle připomenout! Opět budeme rádi za Vaše reakce, postřehy či pozdravy zde v komentářích. Tak se to toho pusťme! 🙂
I letos jsme se rozhodli vyrazit na dovolenou do zahraničí. Vzhledem k tomu, že máme nově postavený domeček, nechtěli jsme být pryč tak dlouho jako minulý rok. Naše volba padla na Egypt, konkrétně Hurghadu. Sice pár dní před odletem byl v Hurghadě incident s pobodáním zahraničních turistů, to nás ale neodradilo. Protože nejsme ani jeden plážový typ turistů, měli jsme již dlouho předem vymyšlené, že si letos uděláme certifikát PADI Open Water Diver, neboli potápění.
Odlet nás čekal večer ve středu 2.8. z Prahy. Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli cestovat s CK, museli jsme si vystát frontu na odbavení kufru a na letenky. Už jen to, že jsme stáli ve frontě poslední a fakt dlouho trvalo, než přišli ti úplní opozdilci, nás mělo varovat… Druhým varováním bylo, že přestal fungovat pás na kufry, takže to museli nosit ručně. Když jsme konečně byli na řadě, přišla nečekaná otázka – mluvíte anglicky? Velmi rozpačitě jsem kuňkla, že ano. Paní se zaradovala: „Konečně někdo!“ a umístila nás na sedadla k nouzovým východům. Hlavně, že jsme seděli vedle sebe, nechtěla bych spát 4 hodiny na rameni někoho cizího 😀 Pak jen rychle vyměnit korunky za eura, prošli jsme pasovou kontrolou a ve spěchu jsme se najedli v Rancheros. Načež byl let o půl hodiny zpožděn, takže jsem to nemusela do sebe soukat pod takovým tlakem. 🙂
V letadle jsem byla potěšena místem, kde jsme seděli. Takovýho prostoru na nohy! Asi budu sedadla u nouzových východů vyhledávat častěji. 🙂 Let proběhl v klidu, všude plno dětí neustále pendlujících na WC, jídlo a něco málo pití. Přistání bylo celkem dramatický, foukal děsnej vichr, takže jsme trošku smykovali, což fakt v takový rychlosti nechceš. Ale Češi to ocenili a tleskali, až je ruce bolely 😀 👏 Kdo zná Petra, ví, jak ho to o(c)hromilo 😀
Z letadla nás nasoukali do autobusu, a pak už jsme byli rozřazováni podle cestovních kanceláří do front na vízum, které mělo stát 25 dolarů. Leč pán všem účtoval 27. A bylo jedno, jestli eura, nebo dolary, prostě 27 a přes to vlak nejel. Odskočili jsme si, a zatímco Petrovi jen lehce naznačil jeden pán, že by rád bakšiš, mně rovnou česky řekl „zaplatit“. 😀 Poté jsme byli posláni k autobusu, který nás měl rozvést na hotely. A tohle bylo fakt maso. 😀 Přišel průvodce, Egypťan mluvící česky. A začal. Kdo má být na hotelu A, bude na hotelu B. Kdo má být na C, půjde na D… A tak dále, celkem šest skupin a nikdo nebude ubytován tam, kde si to vybral. Nevím jak ostatní, ale my si hotel vybírali fakt děsně dlouho. Ale prej půjdeme do lepšího. 😀
Egyptská víza
Recepce krásná, bar super, pokoj až úplně nahoře s výhledem na moře. Teda, pokud stojíte před pokojem a nakloníte se. Pokoj taky nic moc, do toho nám nesvítí světla. Petr zkouší pokoj reklamovat, leč marně. Do postele padáme únavou v půl čtvrté ráno. Jediné co mohu dodat je, že v pokoji byla klimatizace, škoda ale, že vypnutá. Po zapnutí ukazovala aktuální teplotu 34 °C a to na noc fakt chceš! 😀
No a další den zase někdy jindy. 🙂