V 0:40 nám letělo letadlo z Jakarty do Dubaje. Let byl dlouhý, trval kolem osmi hodin. Vzhledem k tomu, že jsme seděli hned u křídel, nemohli jsme kvůli motorům vůbec usnout. Cestou jsem sledovala mapu, na které bylo znázorněno, kde je den a kde noc, a moc mě bavilo sledovat, … a co dál?
Ráno jsme vstali a zašli na poslední snídani. Petr zvolil palačinky, já šla do smažené rýže. Věděli jsme, že nemusíme na nic čekat a ani na nic pospíchat, takže jsme v klidu sbalili, konečně jsem napsala pohledy, zaplatili jsme (během toho jsem jim dala ty pohledy, aby je odeslali, takže … a co dál?
Ráno po snídani jsme se vypravili hledat místní vyhlášený ovocný trh. Asi jako všechno tady na Bali není nic dle představ. Myslela jsem, že to bude velké tržiště se stovkou krámků, s bídou jich tu ale bylo deset. Místo očekávaného velkého množství exotického ovoce jsme odcházeli s prázdnou. Dalším cílem … a co dál?
Dnes to bude krátké, čekal nás přesun do Jimbaranu. Po dvou článcích, které byly fakt dlouhé, si konečně odpočinete. 😉 Ačkoliv jsme toho v Ubudu zažili strašně moc a ještě víc nás toho ještě mohlo čekat, rozhodli jsme se pro přesun někam k moři. Byli jsme pryč čtyři dny a … a co dál?
Dneska navážu na včerejšek opět dlouhým článkem, jednoduše se toho dneska stalo strašně moc a máme toho plnou hlavu! Taky je tu hodně fotek, tak pořádně koukněte, doma už žádné promítání dělat nebudeme! 😉 A taky pozorně čtěte, protože tohle píšeme hlavně proto, abychom pak nemuseli všechno vyprávět stokrát! 🙂 … a co dál?
Jo, tak tohle je hodně dlouhý článek, takže si na to vyhraďte dostatek času, koukněte na spoustu fotek a přečtěte si o dni, kdy jsme v dešti bloudili, v jednom kuse se cpali, prodírali se džunglí (přestože jsme stále byli ve městě) a utíkali před divokými opičáky. A nezapomeňte komentovat. … a co dál?
Ráno si Petr přivstal a utíkal ještě jednou do moře. Po návratu jsme šli na snídani, no a pak balili. Jede se do Ubudu! Ubytování v Lily Amed bylo asi nejhezčí za celou dovolenou, bude mi to moc chybět. Po desáté nás vyzvedlo auto, kde ale bylo sakra plno! Nakonec … a co dál?
Původně jsme se chtěli tento den opět potápět, ale bohužel vzhledem k mému úrazu jsme to nebyli schopni zrealizovat. Takže nakonec to byl odpočinkový den – já nohu nahoře a Péťa pracoval. Přesto jsme si zašli na oběd jinam než obvykle. Chtěli jsme si dát nudle, ale těsně než přišla … a co dál?
Ráno klasika – snídaně v Kasa Kusu, pořád nás pálí záda, takže chodíme předklonění. Po snídani jsme se chtěli jít podívat na druhou pláž – Lipah Beach. Bohužel ale Petra z ničeho nic začaly tak moc pálit záda, že jsme jen mazali chladivým gelem, pak ho rychle smyli, a pak … a co dál?
Tak tohle je asi ten nejkratší a nejnudnější článek, co se mi kdy podařilo napsat (i ten o Isaacu Asimovi, co se pořád někde válí na internetu, byl podle mě záživnější). Každopádně já vás varovala, na reklamace nebude brán žádný ohled. 😉 Ani se o to prosím nepokoušejte… 😀 Noc … a co dál?
