Ráno jsme si lehce přivstali (dokonce tak, že jsme na snídani potkali ostatní Čechy – divný). Pořádně jsme si naposledy nacpali pupek a pak se vydali do pokoje balit. Na balení bylo naprosto jasné, kdo balil před cestou a kdo teď. Zatímco předtím jsme ten kufr celkem bez větších problémů … a co dál?
Dnešní dopoledne jsme fakt prospali, já se teda probudila ve čtvrt na osm, ale řekla jsem si, že v tuhle dobu o prázdninách už vstávat nebudu, takže jsem nerušeně spala do devíti. Pak už Peťa odhrnul závěs, aby se nám dostalo světlo do pokoje a mě to donutilo otevřít oko. … a co dál?
Ráno kupodivu opět budíček před půl sedmou a kupodivu opět se mi z postele vůbec nechtělo. Rovnou i přiznávám, že se na mě opravdu kvalitně pomstil faraon, takže jsem si nebyla jista, jestli ponory vůbec zvládnu. K snídani jsem měla jen suchou bulku s trochou zeleniny a v duchu se … a co dál?
Dneska jsem se teda z postele vysloveně nutila, vůbec se mi nechtělo jak moc jsem unavená fyzicky i psychicky. No ale jako nenechám si to přece ujít! 🙂 Rychle na snídani, pak hned k potapěčům. Zde nás čekala poslední dvě videa, opět v klimatizované místnosti, jupí! Celou dobu nás současně … a co dál?
V průběhu let, co jsme s Peťou spolu, jsme vypozorovali zajímavý úkaz, který se se mnou děje na každé společné dovolené (zajímavé je, že jsou-li přítomni příbuzní, k jevu nedochází). Říkáme tomu „dovolenková Kačenka“. Stane se totiž, že se najednou usmívám na celý kolo, nic není problém a mám podezřele … a co dál?
Ráno jsme měli budíček v 6:30, abychom byli v sedm na snídani. Vzhledem k frontám a tomu, že jim děsně pomalu, mě nechal Petr v restauraci a běžel napřed zabalit vše potřebné. V 7:40 nás vyzvedla na hotelu Pavla, naše instruktorka. Základnu má necelých deset minut chůzí od hotelu, takže … a co dál?
Vhledem k pozdnímu příletu jsme se rozhodli přispat si do půl deváté. Vzbudilo mě světlo prosvítající kolem závěsu i dveří, až jsem se lekla, že se k nám někdo vloupal a nechal dveře otevřené. A bylo děsný vedro. Došli jsme si na snídani, ochutnali jejich sýry (chutnají jak taveňák) a … a co dál?
Jsme tu po roce zase, hlásíme se rodinám a známým. Tentokrát nepočítám, že to bude tak záživné jako loni, ale zjistili jsme, že psát blog je děsně super v tom, že si tak zaznamenáme i zážitky, na které bychom jinak zapoměli. Nedávno jsme si pročítali loňskou dovolenou a bylo skvělé … a co dál?
